Můj příběh
Kdo jsem?
Vystudovala jsem Provozně-ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a také jsem se doposud výukou ekonomických předmětů a účetnictví a jeho vedením firmám živila.
Asi už od dětství jsem byla „jiná“. Nezapadala jsem příliš mezi kamarádky, měla jsem jiné zájmy, jiné vnímání světa… Ale zásadní odklon od „normálního“ vnímání světa u mě nastal koncem devadesátých let, když jsem díky zdravotnímu problému začala navštěvovat různé léčitele. Najednou se mi otevíral duchovní svět, se kterým jsem velmi souzněla. Díky tomu jsem začala ještě více vnímat, že plno věcí je jinak, než mě učili rodiče, příbuzní, učitelé…
Manžel mi kdysi řekl, že jsem zralá pro nějakou sektu, že všemu věřím. Ale já jsem si uvědomovala, že mám nějaký dar u některých věcí rozeznávat, co je „pravda“. Byly věci, u kterých jsem prakticky ihned věděla, že to tak je, a nepotřebovala jsem pro to žádný důkaz. A začala jsem se učit novým věcem, novému přístupu k životu a mnohem později i sama k sobě.
Postupně jsem začala léčit zvířata (koně a psy) a pomáhat lidem, i když ze začátku jen v rodině, později i přátelům a dětem ve škole a u koní. Začala jsem jezdit na různé semináře… Jako první jsem si udělala reiki, pak jsem si nechala otevřít channeling, pak léčení pomocí mandal, následovaly semináře SU-JOKu, numerologie a metody torzních polí.
Jak můj příběh pokračoval?
Zlomový byl kurz Access Bars v roce 2019 a pak následovaly další kurzy od Accessu – Facelift a další tělesné procesy a nakonec jsem v roce 2021 přidala Techniku Kvantového Doteku Matrixu a čistící kurz TKDM… a v únoru 2022 ještě dle autorů nejlepší masáž na světě – Masáž z 5 kontinentů.
Všechny ty metody jednak moc pomohly mně, ale také je všechny mohu jako praktik používat na druhých lidech a většinu i na zvířatech. Takže pomáhám odstraňovat bloky, zátěže a různé strachy, s léčením nemocí a zranění, dále s přístupem k životu, s nalezením sama sebe, s nastolením souladu se svým tělem, s používáním nástrojů Accesss, s odstraňováním následků očkování proti covidu, prodělání covidu a testování kvůli covidu… Také už vedu kurzy Access Bars, a tudíž je i učím.
A protože jsem se nadále chtěla vzdělávat i ohledně pomoci zvířatům, absolvovala jsem v roce 2021 semináře Lymfodrenáže u koní, Kraniosakrální terapie u koní, fascilální řetězce a propriocepce. Od Accessu jsem ještě prošla kurzem Vědomý kůň, vědomý jezdec. V dubnu 2022 jsem absolvovala kurz HIRUDOTERAPIE – ten jsem si udělala proto, abych mohla aplikovat pijavice… Zatím poslední kurz, který jsem si udělala, je „Terapie koní podle Mastersona“, který mě naprosto uchvátil. A už mám naplánované další semináře na doplnění i prohloubení dosavadních vědomostí a dovedností.
Postupně jsem totiž došla k tomu nejdůležitějšímu závěru, a to sice, že si svůj život tvoříme sami, volbami, které činíme, i postojem a přístupem k životu. Tudíž už vím, že VŠICHNI JSME ÚŽASNÉ BYTOSTI A NEEXISTUJE TÉMĚŘ ŽÁDNÝ VNĚJŠÍ DŮVOD, PROČ BYCHOM NEMĚLI BÝT ZDRAVÍ A ŠŤASTNÍ.
Já jsem ke všem poznáním a tomu, jaká teď jsem, došla po opravdu dlouhé a strastiplné cestě s mnohými překážkami. Dnes nabízím lidem pomoc, aby nemuseli jít tak dlouhou cestou a ke svému vysněnému životu došli mnohem dřív. Je ale důležité, aby věděli, že je to o práci na sobě. Pokud budou chtít, velmi ráda jim s tím pomohu a usnadním jim to.
Pomáhám i zvířatům - moje cesta k nim
Od dětství mě provází láska ke psům a koním a později se přidaly i kočky. Postupně jsem zjistila, že tato tři zvířata jsou pro nás lidi velmi důležitá, protože toho pro nás moc dělají. Mimo jiné nás celý život učí a je jen na nás, jestli jsme dostatečně vnímaví… Doma jsme donedávna měli psa i kočku. Za koňmi docházím do stáje.
Koně
Již v dětství jsem složila základní zkoušky jezdce a začala závodit. Na vysoké jsem si udělala cvičitelské zkoušky a začala jsem učit jízdu na koni. V pátém ročníku na vysoké škole jsem jela na půl roku na stáž do Francie na koňskou farmu, kde jsem získala mnohé zkušenosti. Závodila jsem na více koních, ale nejvíc pro mě znamenal po roce 2000 Monet.
Od roku 2000 vedu v Boskovicích jezdecký klub (www.jsboskovice.cz), kde učím děti lásce ke koním, a také je vedu k tomu, aby se podílely na zabezpečování veškeré péče o ně. U mnohých, když zjistí, kolik je kolem koní práce, dojde k tomu, že koně opustí. Je to v pořádku, protože si díky tomu nepořídí svého koně, který by to nejspíš odnesl. Pokažených koní z důvodu špatných majitelů je bohužel hodně.
Samozřejmě členy klubu učím i jezdit, a pokud mají zájem, směřuji jejich výcvik k parkurovému skákání. Součástí výcviku je u nás i práce ze země a drezurní příprava. V období, kdy jsem aktivně závodila – skákala parkury, jsem na kolbištích viděla různý přístup ke koním. Mnohdy byli bráni jako „nástroj, prostředek“ k uskutečnění cílů jezdce.
Já to tak nemám. Naštěstí už mě dávno opustila soutěživost a hlavní roli pro mě hraje vztah se zvířetem. I zvířata „mají své dny“, neboť jsou to živí tvorové, a člověk by to měl respektovat. Proto také u mě výcvik trvá déle – neprodukuji žádné rychlokvašky. Přeji si, aby při jízdě moji žáci spolu s koněm působili jako sladěná dvojice.
Až v roce 2007 jsem si pořídila svého prvního koně. Nepočítám ty, které jsem koupila pro děti do oddílu. Měla jsem kobylu, vybrala jsem jí hřebce a narodila se nádherná kobylka. Dnes už je to velká holka. Stále se od sebe navzájem učíme. Miluji ji.
Můj dosavadní život s koňmi nejvíce ovlivnili Monet a Šanti. Oba mám v srdíčku.
Psi
Se psy v mém životě je to také dlouhý příběh, ale velmi zkráceně: teď jsme měli do 12. 4. 2022 doma německou dogu. Byl to naprosto úžasný pejsek (pro některé spíš maxipes), kterého jsem také velmi milovala. Stejně jako jeho předchůdci neměl s koňmi problém a poslouchal, takže jsem ho u koní nemívala na vodítku, ale na volno. Nejenom proto, že jsem svobodomyslná, ale u koní by to ani nešlo. Hlídal si mě, respektoval hranice areálu…
Můj dosavadní život se psy ovlivnili všichni tři, kteří s námi žili – Ardy, Ange a Albi.
O psech píši velmi podrobnou knihu.
Kočky
První kočku jsem měla v dětství, ale poté, co ji někdo zcela záměrně přejel, jsme domů další nepořizovali. V Boskovicích u koní jsme jich ale postupně měli hodně. Jednou se mi manžel svěřil, že si vždycky přál černého kocoura. Chtěla jsem mu to přání splnit. Tak až jsme se v roce 2003 přestěhovali z bytu do baráku, chtěla jsem kotě.
Donesli mi krásnou černou chlupatou kočičku. Manžel nebyl spokojený, protože chtěl kocoura, ale přijal ji. Byla od malička dost drzá, ale nechala se vychovat. Díky jejímu chování jsme ji pojmenovali Lumpa. Byla skvělá a také jsem ji velmi milovala. V lednu 2022 mi ve svých 19 letech umřela v náručí. Mám tělesný proces, který se používá pro pomoc s odchodem. Takže jsem jí jej spouštěla a hladila ji tak dlouho, až mi v náruči usnula navždy.
U koní se nám kočky dost střídají. Jakmile nějakou vychováme, tak o ni obvykle přijdeme, protože si ji někdo odnese. Před lety jsme měli kočku, která se naučila mi skočit na rameno a držet se tam, ať dělám cokoliv. Od podzimu 2021 jsme měli dvě nová koťátka – kocourka a kočičku, která, jakmile jsme ji vzali do náruče, se také přemísťovala na rameno. V lednu 2022 nám kočičku někdo odcizil, tak nám zbyl jen kocourek Max. Proto jsme mu v červenci pořídili kamaráda – opět koťátko, o které už jsme také přišli.