Nedávno jsem byla na besedě s jaderným a kvantovým fyzikem profesorem Janem Rakem a on tam řekl jednu zajímavou myšlenku, se kterou velmi souzním:
Mezi lidmi je rozšířeno 5 strachů, na kterých je založeno jejich „ovládání“ – strach ze smrti, chudoby, nemoci, stáří a z nedostatku lásky. V knížce Jak přelstít ďábla jsem se dozvěděla, že jich je šest. Tím šestým je strach z kritiky.
Prvním strachem je strach ze smrti
Většina lidí se natolik bojí smrti, že je díky tomu ochotna dělat plno věcí jen proto, aby se „zachránila“. Z poslední doby je to třeba očkování proti covidu. Byli lidé, kteří se nechali naočkovat, protože chtěli mít klid a moci cestovat, chodit do restaurací…, ale pak byli tací, kteří se covidu skutečně báli.
Pokud média ukazují, že na něj lidé hodně umírají, tak se na mnohé lidi tento strach přenese. Navíc média neukazovala, že na JIPu končili jak očkovaní tak neočkovaní. A nevysvětlíte jim, že se umírá i na chřipku…, akorát se o tom nepíše, že si lidé nemoci do svého života přitahují svým chováním, jednáním, přístupem k životu…
Navíc s největší pravděpodobností všichni jednou umřeme a čas svého odchodu ovlivňujeme právě svým chováním, jednáním, přístupem k životu… Naprostá většina z nás se nebojí jet autem, autobusem, vlakem… ani jít po chodníku, přecházet silnici… také pít alkohol, kouřit… Přitom toto jsou velmi časté možnosti, jak zemřít.
A pokud někdo chce lidmi manipulovat a ovládat je, tak mu stačí v nich vyvolat tento strach, přesvědčit je, že je jejich život ohrožen. A má vyhráno.
Přitom stačí tak málo. Pracovat na sobě, vyčistit si bloky a strachy, dostat se do svého středu a pak se není čeho bát. Mimochodem ti, kteří prošli zkušeností klinické smrti, říkají, že je „tam“ tak krásně, že se jim nechtělo zpět. Tak proč a čeho se bát?
Navíc platí staré dobré, že ten kdo má umřít na šibenici, neutopí se, i kdyby kolem šla voda. Neboli pokud věříte na osud, tak víte, že už je dáno, jak umřete, a tudíž se nemusíte bát, že umřete na covid – teda pokud nemáte právě na něj umřít. Duše si vybírají samy způsob odchodu a my jim v tom nemůžeme zabránit. Takže pokud máte umřít na covid, umřete na něj, i kdybyste se očkovali každý půlrok…
Druhým strachem je strach z chudoby
Tady je to podobné. Lidé se natolik bojí chudoby, že dělají plno věcí, které by nedělali, kdyby tento strach neměli. Mnohdy dělají práci, která je nebaví, kupují velmi levné a často i nekvalitní potraviny…
Často si vše přitom zaviňujeme svým nastavením. Jde o různé vědomé, ale především podvědomé programy. Některé si neseme i z minulých životů. Například v nás někdy v minulosti mohl někdo „zakódovat“ názor, že bohatí jsou zlí a špatní lidé, že peníze kazí charakter člověka, že peníze jsou „špinavé“… Také jsme mohli vyslovit přísahu chudoby, tzn., že jsme v nějaké situaci řekli, že budeme vždycky chudí (Vesmír si to pamatuje).
Problém je v tom, že pokud jsou podvědomé, tak o nich nevíme a můžeme se snažit, jak chceme, a stejně se nám situaci nepodaří změnit. Dále v nás někdo mohl vzbudit názor, že drahé věci si kupují jenom boháči, snobi…, ale také že si něco (věci, peníze…) nezasloužíme…
S tímto nastavením se nelze divit, že nejspíš máme málo peněz, že se nám nedaří a bojíme se, že nebudeme mít co jíst… Vesmír funguje jako zrcadlo a co vysíláme, to se nám vrací. Takže pokud vysíláme, že máme málo, logicky budeme mít málo. Neznamená to, že máme za každou cenu rozhazovat peníze, ale mít v hlavě, že máme všeho dostatek. A že pokud bychom něco chtěli, dokážeme k tomu zdroj lehce vytvořit.
A opět to mocní velmi zneužívají. Straší zdražováním, zvedáním daní… a zase tím v lidech vytvářejí strach. A opět jimi lze snadno manipulovat. A čím více lidé tomuto strachu propadají, tím více se jim to děje. Řešení je opět vcelku snadné – kromě svržení vlády… Když si člověk v sobě vyčistí vše, čím si nedostatek do života přivolává, tak není důvod, proč by měl být „chudý“ – myšleno bez peněz.
Třetím strachem je strach z nemoci
Tento částečně souvisí s tím prvním, protože se plno lidí bojí, že onemocní a umře. Ale není to jenom o smrti. Například moc něco chceme – jet na dovolenou, jít na rande, jít na koupaliště, vystoupit s písní před obecenstvem… a bojíme se, abychom neonemocněli, protože ta nemoc nám to pokazí. Pozor, ten strach nemusí být vůbec na vědomé úrovni – stačí, abyste někdy – nejčastěji v dětství – někde slyšeli, že kvůli nemoci člověk nemohl… a už máte ten program „nainstalovaný“. No a pak si to přitáhnete, takže onemocníte a nikam nepojedete…
Vzhledem k tomu, že platí to „zrcadlo“, tak pokud se bojíme, že onemocníme, logicky onemocníme. Bohužel také přebíráme strachy od okolí. Takže pokud se maminka bojí, že pokud její dítě bude venku v zimě bez čepice, bude nemocné, je logické – pokud to dítě nemá silnější nastavení „neonemocním“ – že onemocní. Pokud se bojíte, že bez roušky onemocníte covidem, tak je potřeba si roušku vzít, protože jinak onemocníte a ještě všem budete říkat, že jste to říkali, že je nutné nosit roušku…
Pokud máte nastavení, že v době chřipek (covidu…) není dobré chodit tam, kde je hodně lidí, abyste to nechytli, tak tam nechoďte. Stejně tak pokud máte nastavení, že když do školy (školky, práce…) přijde nemocné dítě (dospělý), tak ostatní nakazí, tak se to také stane. Přitom stačí si vyčistit toto nastavení a rázem můžete potkat plno nemocných a vy neonemocníte.
Samozřejmě pokud neděláte jiné věci, kterými si nemoc přivoláte – přetěžování organizmu…
Tohoto strachu se využívalo při covidu – zakazovalo se chodit do restaurací, škol, omezovaly se počty zákazníků v obchodech – naprosto nesmyslně, ve velkých obchodech byly jen omezené počty a malé obchody byly zavřené – jasný záměr likvidace drobného podnikání. A platilo to na lidi. I já jsem potkala lidi, kteří té propagandě věřili a útočili na druhé lidi, aby je nenakazili.
Čtvrtým strachem je strach ze stáří
To je také strach získaný. Například lidé kolem vás často říkají, že stáří je „na prd“, že člověka všechno bolí, nic nezvládá, je unavený… Dosaďte si tam vše, co jste kde zaslechli. A pokud tomu uvěříte, tak máte opět tyto programy nainstalované, a už se vám to takto děje či bude dít. No, a když se pak potkáte s autory těch výroků, tak jim jen dáte za pravdu.
Také někteří můžete argumentovat tím, že vaši předkové měli ty a ty nemoci, trpěli… a vy jste to určitě zdědili… Ano, oni mohli mít náročný život, ale díky svému nastavení. Ale vy ho takový mít nemusíte. To záleží jenom na vás. To, že měli dědeček i tatínek infarkt, neznamená, že jej musíte mít i vy. Pokud se budete chovat i vy jako oni, budete mít stejné nemoci. Pokud jejich chování nepřevezmete, není důvod mít stejné nemoci.
A pozor na nemoci typu alzheimer. Lidé si je spojují se stářím tak, že až budu starý a budu mít …, tak to bude hrozný… Případně svým dětem říkají, že až budou staří a budou takovéto nemoci mít, ať je děti dají do ústavu… A už je tu opět tvorba. Co když tyto nemoci vůbec neměli mít, ale s tímto nastavením je dostanou. A i tyto nemoci si do svého života přitahujeme sami nejen nastavením, ale i svým chováním, jednáním a přístupem k životu.
Ale nejde jenom o nemoci. Mnozí lidé si stáří spojují s nedostatkem. To je také získaný strach. Není důvod se nemít dobře i ve stáří, navíc se dá využít spousta slev pro důchodce, spousta času… Opět je to o nastavení v hlavě. Takže opravdu plno důchodců se nemá dobře a navzájem si stěžují…, čímž to živí a utvrzují se v tom.
Přitom stačilo tak málo – mít jiné nastavení. Stáří bude krásné, budu zdravá/ý, budu si jej užívat, budu se mít dobře, konečně budu dělat vše, co jsem si přál/a a neměl/a na to čas…
Určitě znáte i hodně staré lidi, kterým byste jejich skutečný věk nikdy nehádali. Obvykle žijí aktivním životem, věk si nepřipouštějí, radují se ze života… A protože často bývají velmi skromní, tak svůj přístup k životu neřeší a neprezentují.
A opět se dá lidmi s tímto strachem krásně manipulovat.
Pátým strachem je strach z nedostatku lásky aneb co si o mně myslí ostatní
Tento strach v nás obvykle vybudují rodiče. Velmi záleží na tom, v jakém rodinném prostředí jsme vyrůstali. Já jsem vyrůstala v době, kdy se pojem sebeláska považoval za sprosté slovo. Kdo myslel na sebe, byl sobec. Když nejste chváleni, podporováni, když kdykoliv chcete něco pro sebe, je vám vysvětleno, že to nejde a jsou vám předhazovaní druzí, kteří také něco nemají nebo nemohou, případně jsou na tom ještě hůř než vy… Naopak jste chváleni, kdykoliv něco uděláte pro druhé…
A tak se tím naučíte sebe a své potřeby potlačit. No a pak se k tomu přidá to, že když chcete něco udělat pro sebe, nebo neudělat pro druhé, nebo udělat něco, co se „nehodí“, že vám řeknou, že ne, protože co by tomu řekli ostatní. Co by si o vás pomysleli ostatní?
A postupně vás naučí žít to, že není důležité, jak se vnímáte sami a co si o sobě myslíte, ale podstatné je to, jak vás vnímá a co si o vás myslí vaše okolí. Najednou je váš život postaven na tom, co si o vás myslí ostatní. A postupně naprosto nevědomky přejdete na žití života podle ostatních a ne podle vás. A také se může stát, že na to sami ani nepřijdete, že nežijete život svůj, ale někoho jiného.
Výsledkem je to, že se stále hlídáte a kontrolujete, jestli jste pro ostatní „dostačující“. A tím jste opět naprosto lehce manipulovatelní a ovladatelní. Naopak pokud se dostanete do svého středu, do své síly, bude vám naprosto fuk, co si o vás druzí myslí. Je to totiž jenom jejich úhel pohledu. Pak už nebude snadné s vámi manipulovat.
Tento strach se dá odstranit samozřejmě čištěním, odblokováním, ale především sebeláskou. Nepletla bych si to se sobectvím. To je něco jiného. Ale už jsem slyšela i názor, že jeden rok sobectví pro přechod k sebelásce není problém. Pokud se tím zbavíte tohoto strachu, tak proč ne?
A posledním základním strachem je strach z kritiky
Ten navazuje na ten předchozí. Velmi souvisí s absencí sebelásky. Mnozí lidé se velmi obávají toho, že by je mohl někdo kritizovat. Ale proč? Vždyť je to jenom jeho úhel pohledu. Určitě jste si někdy přečetli nějakou recenzi na film, knížku, věc… a nesouhlasili jste s ní. Vždyť je tolik názorů, kolik je lidí. A žádný není správný ani špatný.
Na základě čeho si někdo myslí, že ví nejlépe, jak má něco vypadat… A ani to, že na to studoval, neznamená, že má patent na rozum a to, co říká nebo píše, je to správné. Takže není důvod se trápit tím, co si o nás a naší práci budou myslet druzí, pokud vše děláme tak, jak nejlépe umíme s nejlepším vědomím a svědomím.
Jsou lidé, kteří vás mohou kritizovat za to, že jíte to a to, že pijete takové víno a ne jiné, že máte starý mobil, že nosíte takové oblečení, které není v módě… A pokud nejste ve své síle, tak tu kritiku přijmete, cítíte se zle a snažíte se své zvyky změnit, aby vás už nekritizovali a nesmáli se vám.
Tímto často trpí děti ve škole, kde se jim spolužáci smějí za mobilní telefon, oblečení… A to je špatné, protože pokud kritizované dítě není ve své síle (pokud nejsou takoví jeho rodiče, tak se to nemělo kde naučit), tak se snadno může stát terčem šikany, případně si může i samo ubližovat či se začít kamarádit s „nevhodnými“ kamarády a v ještě horším případě se dostat ke „špatným“ činnostem (krádeže, pití alkoholu, kouření a užívání drog…)
Případně chtějí po rodičích to, za co je kritizují spolužáci (jiné oblečení, mobil…). Ale tím se učí nebýt sám sebou, neposlouchat svoji duši, ale poslouchat druhé lidi, přizpůsobovat se jim a tím nežít svůj život ale těch druhých. Mimochodem toto mnohdy dětem dělají i sami rodiče, pokud je kritizují za to, že dělají něco jiného, než chtějí oni.
Rodiče často do svých dětí vkládají své nesplněné sny a představy o jejich životě, místo toho, aby jim naslouchali a podporovali je v tom, být sami sebou. Měli by jim dát možnost, prožít si to, co chtějí (volba školy, zájmového kroužku, partnera …) i za cenu, že se ukáže, že ta volba nebyla vhodná. Vždy to má pro dítě velký význam. Místo toho jsou děti často kritizovány, což je poškozuje do budoucího života.
Pokud se bojíte toho, že vás bude někdo za něco kritizovat, jste opět velmi snadno manipulovatelní. A je jedno kým – rodiči, partnerem, zaměstnavatelem, úředníkem…
Na závěr
To bylo jen stručné shrnutí toho, jak je lehké lidi manipulovat a ovládat pomocí šesti základních strachů. Ale pro většinu lidí k tomu, aby byli manipulovatelní, bohatě stačí první dva – strach ze smrti a strach z chudoby.
Zamyslete se nad svým životem a přiznejte si, jestli se vás některé výše zmíněné strachy týkají, a pokud ano, tak které. Uvědomte si, jakým způsobem ovlivňují váš život. Pak se na ně zaměřte a zkuste se jich zbavit. Pokud to nezvládnete sami, tak se na mě s důvěrou obraťte. Ráda vám s tím pomohu.
Vždyť bez jakýchkoliv omezení se dá život žít s naprostou lehkostí a radostí. Místo strachu pozvěte do svého života lásku, víru, naději a optimismus.
A hlavně – pak jste skutečnými tvůrci svého života vy sami!
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.