Co vysíláme, to se nám vrací

Každý z nás si svoji realitu tvoříme. Uvedu příklad z mé vlastní dovolené. Před lety jsme byli s manželem na dovolené v Řecku na Thassosu. Já jsem si dovolenou v Řecku už dlouho přála, takže když jsme tam jeli, říkala jsem si a žila jsem to, že jedu na svoji dovolenou snů. Tehdy jsem ještě neuměla techniky, které umím dnes, ale nějak podvědomě jsem už tehdy věděla, že si realitu sami tvoříme. Už dlouho jsem mnohé věci ve svém životě vědomě ovlivňovala – počasí, parkovací místo…

Přijeli jsme do hotelu. Dostali jsme pokoj ve druhém patře. Balkón byl směrem k horám. Někteří měli pokoj směrem k moři, ale mně výhled na hory vůbec nevadil. Pokoj na tuto stranu byl fajn, protože jsme tam měli stín – slunce bylo dost na pláži – takže v době velkého horka jsme byli na pokoji.

Hotel, pláž, která byla určitě do 50 m od hotelu, bazén, plážový bar… vše se mi líbilo. Místní Řekové se pravda chovali jinak, než jsme zažili v jiných destinacích. Dávali nám najevo, že oni jsou tam doma a my jsme tam chtěli přijet, ale já jsem s tím neměla problém.

Mnozí rekreanti měli na pokojích různé problémy a nikdo se příliš nestaral o to jim je vyřešit. Nám nesvítila pouze jedna žárovka. Jinak bylo všechno v pořádku. V některých pokojích měli problém s vodou, takže se jim například stalo, že se ve sprše namydlili a přestala téct voda… Nám se nic takového nedělo.

Jedni hosté měli pokoj trochu podúrovňový, z něhož vyšli přímo k bazénu. Určitě jim ho plno lidí závidělo. I mně na začátku prolétlo hlavou, že to mají dobré, takto jít hned k vodě – hned před hotelem byl bazén a pár metrů za ním už začínala pláž. Jenže asi šestý den dovolené se tam strhla strašná bouře. Večer jsme všichni u plážového baru sledovali blesky nad mořem a pevninou na dalším ostrově. V noci ale lilo i u nás. Ráno jsme se jen divili.

Místní říkali, že takováto bouře tam nebyla minimálně 5 let. V horách to utrhlo části turistických cest – my jsme měli štěstí, že jsme na výletě v horách byli před bouří. U moře ta bouře urvala kus pláže a těm turistům ve zmiňovaném podúrovňovém ubytování pokoj vytopila. Plavalo jim tam vše. Mnozí je litovali, jací jsou chudáci… Já jsem s nimi soucítila, ale bylo mi jasné, že si to něčím do života přitáhli. Proto ten pokoj dostali oni. Ono někdy stačí vidět v televizi povodeň a příliš to prožívat… a už si to přitáhnete…

Venku u baru se téměř všichni bavili o hotelu a zaměstnancích… velmi škaredě. Dá se říci, že si celou dovolenou prostěžovali. Já jsem naopak prožívala nádhernou dovolenou. Byla jsem téměř se vším spokojená. Jezdili jsme i na výlety – všechny byly úžasné. Velmi jsem si přála jet na koni po pláži. Dozvěděla jsem se, že ve vedlejší dědině je jezdecký klub, a navíc ho vedla Češka. Tak jsme tam jeli. Domluvila jsem si tam vyjížďku do hor zakončenou cvalem po pláži při zapadajícím slunci. No nádhera.

Všichni jsme měli all inclusive, takže na plážovém baru jsme nic neplatili, tedy jenom kdybychom chtěli alkohol, který nebyl zařazen do all inclusive. Z tohoto úhlu pohledu nebyli číšníci motivovaní, protože nedostávali dýška. Já jsem na číšníka mluvila německy a vždy jsem se na něj usmívala. Ostatní mě varovali, že Řekové nemají rádi Němce, ať tak nemluvím. Nevím, jak s ním komunikovali oni, ale vím, že jej stále pomlouvali, jak je neochotný, pomalý… Já jsem se od nich nenechala odradit a on se ke mně choval úplně jinak. Vždy mi odpověděl na pozdrav, usmíval se na mě, a i když jsem si stoupla k baru z boku, protože tam měl hodně jiných rekreantů, jak si mě všiml, předběhla jsem je tím, že mě přednostně obsloužil.

Jinými slovy, okolí se k nám chová tak, jak se chováme my. Jaké energie vysíláme, takové se nám vrací. Proto se ale také stává, že se někteří lidé v naší přítomnosti necítí dobře. Pokud je člověk negativně naladěný a nechce s tím nic dělat, tak se necítí dobře v přítomnosti člověka, který vysílá pozitivní energii.

Každopádně kdybychom všichni napsali hodnocení této dovolené, po přečtení těch vyjádření by si čtenář musel myslet, že jsme nemohli být na stejném místě.