Asi ledaskoho napadne, proč mám tak široký záběr a pomáhám jak lidem, tak zvířatům, ale ono je to úzce provázané. Byla bych moc ráda, kdyby byli všichni lidé šťastní. Současně je dobré být i zdravý. A k tomu jim pomáhám. Hodně lidí má i nějaké zvíře. Bohužel obvykle, když není v pohodě a zdravý člověk, nebývá zdravé ani jeho zvíře.
Už jako dítě jsem milovala zvířata. Co 14 dní jsme jezdili k babičce, kde byla všelijaká domácí zvířata – kráva, koza, prasata, husy, krůty, králíci, slepice… a hlavně tam byl pes – Bosan. Byl to německý ovčák, kterého jsem velmi milovala. On miloval mě. Cítila jsem to. Ale byl skoro pořád uvázaný na řetězu – tak nevím, jestli byl šťastný. Byla jsem malá a o psech jsem nevěděla to, co vím teď. Byl to ostrý hlídač a uměl dát najevo, když se mu něco nelíbilo. Už tehdy jsem jej respektovala, takže pokud mi dal najevo, že není v pohodě, nešla jsem k němu. Po něm se tam vystřídali ještě další psi. Měla jsem je ráda, ale neměla jsem k nim takový vztah jako k Bosanovi.
Doma jsme měli králíky a slepice, později měl brácha holuby a táta loveckého jezevčíka. Nebyla jsem spokojená, protože pro mě byl jezevčík „chodící tlačenka“. Milovala jsem velká plemena. Navíc po mnohaletém soužití s jezevčíkem (dožil se 12 let) mi bylo jasné, že toto plemeno je pro mě naprosto nevhodné. Je to neskutečně vypočítavé plemeno a to není nic pro mě. Věděla jsem, že potřebuji psa parťáka, kdy se jeden na druhého můžeme spolehnout, můžeme si důvěřovat a na všem se bez problémů domluvíme. Měla jsem chvíli i kočku, ale poté, co mi ji záměrně někdo přejel, jsem si další nepořizovala. Navíc jsem v té době ještě ke kočkám neměla takový vztah, jako mám dnes.
Velmi ráda vyprávím jeden příběh, který jsem si kdysi přečetla v nějaké knížce a který se mnou silně rezonuje a velmi mi dává smysl, takže jej předávám dál:
„Kdysi dávno se pravidelně u jednoho ohně scházeli zástupci všech živých tvorů na této planetě a předávali si navzájem své získané životní zkušenosti… Jednoho dne se ale od tohoto ohně zvedl člověk s tím, že je něco víc než ostatní, všechno ví líp než ostatní a už se nepotřebuje s ostatními takto setkávat… Následně se od toho ohně zvedla tři zvířata – kočka, pes a kůň – a vydala se člověka následovat, ale z jiného důvodu. Tito tři si dali za cíl se s člověkem spojit, pomáhat mu a přesvědčit ho, aby se k tomu ohni vrátil a znovu žil v souladu s ostatními.“
Jsem velmi šťastná, že už moc let je můj život velmi spjatý právě s těmito třemi zvířaty.
Psi
O psech jsem napsala celou knížku, takže jen stručně. Mým dosavadním „dospělým“ životem prošli tři úžasní psi – Ardy – kříženec německého ovčáka a bobtaila, Ange – irský vlkodav a Albi – německá doga. Všichni se nechali skvěle vychovat, i když nejdéle mi domluva trvala s Angem. Vzhledem k tomu, že jsem naprosto svobodomyslná, potřebuji psa, se kterým se domluvím a bude poslouchat i bez vodítka, tedy navolno, a to i z koně. Všichni tři se to naučili. Respektovali kraj silnice, chodník, záhony, neoplocený sad, areál u koní, aniž by museli být na vodítku, a to jak na povely udávané ze země, tak z koně.
Psi jsou naprosto úžasní tvorové, kteří bezmezně milují svého pána. Stále se na něj těší a za nic se na něj nezlobí. Stále se mu snaží pomáhat – obveselovat ho, bránit, dělat mu společnost, ale i léčit. Psi na sebe stahují nemoci lidí. Dokonce vědí, že člověk „má“ nějakou vážnou nemoc ještě dřív, než se projeví a než ji „objeví“ lékaři. Proto tolik psů trpí lidskými nemocemi. Upozorňují tím své „páníčky“, že něco nedělají dobře.
Často na sebe berou velmi těžké úkoly, protože se pokoušejí je někam nasměrovat a mnohdy je to téměř nemožné, když mají „páníčky zabedněné“. Bohužel mám i jednu takovou osobní zkušenost s Albim, ale to popisuji v již zmíněné knize. (zatím není vydaná)
Na Angem jsem se učila léčit a opravdu hodně jsem mu pomohla. Také Albimu jsem dlouho hodně pomáhala, vlastně až do konce, ale vyléčit jsem ho nakonec nemohla, protože řešil svého páníčka a tím jsem nebyla já. Takže jsem mu „jen“ pomáhala v jeho údělu, který si zvolil.
Ale nechci být nespravedlivá. Některé zdravotní problémy si psi z nějakého důvodu potřebují prožít, a ty vůbec nemusí souviset s majitelem. U takových záleží na tom, jak to má zvíře nastavené, jestli jej můžeme vyléčit nebo mu jen pomáhat usnadnit život.
Kočky
Kočky se do mého života dostávaly postupně. Tedy ty, co žily u babičky na chalupě, nepočítám. V dětství měl můj kamarád Jenda, který bydlel ve stejném dvojdomku jako já, kočku Jožinu. Byla krásná, měla jsem ji ráda, tak jsem si také přála kočku. Tak mi ji naši pořídili. Ze začátku dost zlobila. Znečišťovala mi peřiny, koberec… Ale měla jsem ji moc ráda. Už si nepamatuji, jak dlouho jsem ji měla, než jsem ji našla přejetou mimo silnici a viditelné stopy, jak někdo zcela záměrně jel ji přejet. Těžce jsem to nesla. Pohřbili jsme ji a už jsem si další nepořizovala. S dalšími kočkami jsem se setkala až ve stáji u koní v Boskovicích. Mnohé byly plaché, ale postupně jsme tam mívali kočky přítulné.
Jednou jsme šli s manželem v noci odněkud domů a potkali jsme malé koťátko. Přidalo se k nám. Byli jsme rozhodnuti, že pokud s námi půjde až domů, tak si ho necháme. Opustilo nás, ale já jsem se při té příležitosti od svého muže dozvěděla, že si vždycky přál černého kocoura. Tak jsem u koní řekla, že bych chtěla domů černého kocourka, pokud někdo bude vědět o nějakých koťatech. Chtěla jsem mu udělat radost a dát mu ho.
Kotě přišlo, ale byla to černá kočička. Chlupatá. Nevadilo mi to. Nepovažovala jsem to za nějakou překážku. Spletla jsem se, protože manžel mi to mnohokrát vyčetl, že chtěl černého kocoura. Nicméně to kotě u nás zůstalo. Bylo velmi drzé a mělo pocit, že náš dům je především jeho dům. Ardy byl na týden u mých rodičů na chalupě a kočka řádila. Já jsem jí říkala, že jí sklapne, až se vrátí pes. Taky že ano, ale ona prostě byla lump, tak jsme ji pojmenovali Lumpa. Byla naprosto úžasná, nechala se vychovat a zažila všechny 3 naše psy. Umřela až v lednu 2022 v 19 letech.
Já jsem dlouho o kočkách nic moc nevěděla, tedy o jejich významu pro lidi. Až časem jsem zjistila, jak úžasní tvorové to jsou. Kočky jsou velmi svobodomyslné a učí to i člověka. Navíc jsou „urovnávačky“ energií a léčitelky. A myslím si, že jsou z těch tří asi nejméně náchylné na „poškození“ ze strany lidí – samozřejmě nemyslím záměrné týrání. Kočky totiž nemoci lidí obvykle nestahují na sebe, ale léčí přímo člověka.
Lumpa se od jedné návštěvy malých dětí schovávala, takže jen málo našich návštěv ji někdy vidělo. Postupně si zvykla na opakované návštěvy rodinných příslušníků, ale před „cizími“ lidmi se vždy schovala. Až ve vysokém věku se přestala schovávat. Po odchodu návštěv přišla a „vyčistila a urovnala“ energie. Já jsem měla často problémy s bolestmi břicha. Když poprvé ke mně přišla a skočila mi na břicho, zlobila jsem se na ni. Až časem mi došlo, že právě chodí, když břicho bolí, protože ho léčí. Kočky si vyhledávají energeticky špatné místo a na těle bolestivé místo, aby je mohly čistit a „léčit“.
Já jsem Lumpu moc milovala. Její dlouhá srst byla velmi nepraktická a vyžadovala časté česání. Ale protože Lumpa nebyla jen domácí kočka – já jsem velmi svobodomyslná a není mi blízké prostorové omezování zvířat ani jakékoliv omezování lidí – tak mohla sama volit, jestli chce být venku nebo doma. Takže se jí chlupy někdy zacuchávaly… Česání neměla ráda. A já se přiznám, že pokud si budu zase někdy pořizovat kočku, tak bych ráda krátkosrstou.
Jednou nám udělala nechtěně ze života peklo tím, že domů přitáhla blechy. Opravdu těžce prostor zablešila. Ona si totiž udělala pelíšek v sedačce, kam se chodila schovávat. No a celkem trvalo, než jsme zjistili, že tam jsou blechy, vlastně až začaly skákat ven. My jsme samozřejmě používali nějaké vodičky…, ale než jsme zjistili, že absolutně nejlepší jsou pro psy i kočky protiparazitické obojky, tak k tomu došlo. Najednou to všude skákalo… Bylo to šílené a hlavně se jich nedařilo zbavit. Použili jsme plno chemie a byl to boj na dlouhou trať. Jakmile zabijete dospělce, objeví se nové maličké… Nakonec se to povedlo vyhubit. Ale už to nepotřebuji znovu zažít.
Jinak u koní máme stále kočky, ale hodně se tam střídají. Dostaneme plachá koťátka, a protože do oddílu chodí hodně dětí, vždy se brzy socializují a jsou tak přítulná, že běhají mimo areál a kontaktují se i s kolemjdoucími. No a ti si je často odnášejí domů. My pak pořídíme další… a další…
Koně
No a koně, to je kapitola sama pro sebe. O svém soužití s nimi určitě také jednou napíšu knížku. Vstoupili mi do života, když mi bylo 8 let – to mě rodiče vzali ukázat koně do stáje podniku, kde pracovali. Netušili, co tím způsobí – lásku na celý život.
Jsou to neskutečně empatická zvířata stejně jako psi a kočky. Když přistoupíte ke koni, tak vás hned načte a samozřejmě pozná přetvářku. Před ním jste „nazí“. Koně nemají rádi masky a podle toho reagují. Ke koni je potřeba přistupovat naprosto upřímně. Je zvláštní, že si obvykle rozumí koně a lidé s podobnými zkušenostmi a zážitky. Například týraný kůň s týraným člověkem…
Koně stejně jako psi se používají pro terapie s nemocnými nebo starými lidmi. Navíc se používají v rámci hipoterapie a hiporehabilitace k eliminaci psychických i fyzických postižení lidí.
No a běžně svému majiteli zrcadlí jeho problémy. Setkala jsem se s koňmi, kteří si nechtěli nechat pomoct, protože něco zrcadlili majitelce a kdybych jim pomohla, nemělo by to pro ni význam. Takže když budete sledovat koně, jeho chování i nemoci, dokážete z něj „vyčíst“, jaký je jeho majitel. Znám lidi, kteří pokazí koně, řeknou, že je to špatný kůň, prodají ho a pořídí dalšího. Klidně i několikrát. Také znám koně, který je připravený kvůli majitelce klidně i zůstat ležet, aby se nad sebou zamyslela a změnila způsoby chování a jednání. Je mu hodně zle, sotva dýchá, dusí se, ale dělá to kvůli ní.
Všechno se vším souvisí. Pokud pomohu člověku, aby si tvořil svoji realitu tak, aby byl zdravý a šťastný, pomáhám tím rovnou i jeho zvířeti. Nicméně pokud jsou lidé „zabednění“, případně lidé na sobě pracují, ale chce to čas, protože ne každému jde změnit své návyky a přesvědčení ze dne na den, tak mohu jejich zvířatům alespoň ulevit. No a pokud má zvíře problém, který nesouvisí s jeho majitelem, tak mu mohu pomoci hodně.
Buďme zdraví, šťastní a spokojení a naše zvířata to budou mít také tak.
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.