Mám za sebou velmi těžké období. Ve velmi krátkém čase od ledna do půli dubna 2022 mě navždy opustili moje milovaná devatenáctiletá kočka a můj milovaný sedmiletý pes. Kromě toho se se mnou po 30 letech společného bezdětného života rozvedl manžel a odešel k milence, se kterou čekal dítě, které se mu na konci července narodilo… Opravdu to není jednoduché, když vám ublíží člověk, kterého máte v srdci, vždy jste stáli při něm, i když jste s ním vždy nesouhlasili, nikdy jste mu vědomě neublížili… Naštěstí naprosto nemám problém s odpuštěním.
Když rána, tak ne jedna, ale hned několik naráz. A přesto to zvládám. Mně se to takto děje už dlouho. Nechodí mi těžké životní situace po jedné, ale obvykle více současně. Říká se, že je každému člověku naloženo „jenom“ tolik, kolik je schopen unést. Mnozí mi říkají, že jsem hodně silná žena, že oni by to nedali. Evidentně jsem.
Plno lidí mi říká, že je neuvěřitelné, jak to zvládám a jak dobře i přes ty různé události vypadám. Mám a učím různé nástroje, za jejichž pomoci se člověk dokáže vyrovnat prakticky téměř se vším. Nicméně jsem „jenom“ člověk, takže mě také čas od času doběhnou emoce. Zvlášť tehdy, když jsou ty události ještě čerstvé. V tu chvíli se snažím je nezadržovat, ale vypustit ven. Jsem hodně citlivá, takže nejčastěji je to formou slz. Ale už mám nástroj i na čištění emocí. Jak je ten život úžasný!!!
A ačkoliv mám téměř ve všem jasno, také mě umí přepadnout hloupé otázky typu „proč se mi to děje, proč já, co dělám špatně“… Ale jen do chvíle, než se vrátím do svého středu a ujasním si, že je vše v pořádku a že, abych mohla žít svůj nejhezčí život, ve kterém bude moje nejlepší verze, musím být ochotna o všechny a všechno spojené s minulostí, které mi už neslouží, ale naopak škodí, přijít. Zní to šíleně, ale je to tak. Dokud se nerozloučíme s tím, co nám už neslouží, nemůžeme žít ten nejlepší život. Stále nás bude nějak – obvykle negativně – ovlivňovat ta nevyřešená minulost.
Navíc nemůžeme nikoho měnit ani jej do ničeho tlačit. Všichni lidé by měli mít svobodnou volbu v tom, jak a s kým svůj život žít. I když vnímáme, že ten druhý dělá – z našeho úhlu pohledu – nějakou chybu, je důležité jej nechat ji udělat. Jedině tak se z ní – pokud to byla opravdu chyba – může poučit. Vůbec není vhodné druhým umetat cestičky. Můžeme je upozornit, že asi nedělají úplně nejlepší volbu, ale nic víc. Zbytek už je na nich.
Já jsem to dlouho dělala. Stále jsem mu pomáhala a nebylo to dobře. Když vedle mě jenom zakašlal, už jsem ho léčila… Moc jsem chtěla, aby mu bylo dobře. Neuvědomovala jsem si, že mu tím tělo něco říká a on by s tím měl něco dělat a ne já…
Stále platí, že vše je tak, jak má být, a pokud posloucháme své srdce, a tudíž konáme v souladu se svojí duší, tak vše dopadne dobře – tedy pro nás dobře, ačkoliv se to tak na první pohled nemusí zdát. Časem to můžeme pochopit. Ale čas je v tomto případě relativní pojem. U něčeho to může být chvíle a u něčeho i roky…
V tu chvíli je na místě moje oblíbená věta – Důvěřuj mi, vím, co dělám. Vesmír
Kromě vyřešení a vyčištění minulosti je dobré se naučit přijímat a zvládat přicházející problémy, katastrofy… Ideální je nechat je námi jen projít, ale je mi jasné, že to není pro každého snadné. Já mám moc ráda jeden večerníček. Byl natočený podle knížky pana Zdeňka Svěráka – Radovanovy radovánky. Moc často nebyl vysílaný, a když se vyhodnocovaly večerníčky, jestli jsem to dobře zachytila – neobjevil se ani v první šedesátce. Podle mě by se díky poslání, které obsahuje, měl objevit minimálně v první desítce, spíš výš. Učí totiž děti s naprostou lehkostí přijímat různé životní situace a ještě se z nich radovat, což ale není v zájmu našich politiků… Hlavní hrdina – chlapec – se raduje např. ze štípnutí vosou… Nechci popisovat všechny situace. Všem, kdo tento večerníček neznají, doporučuji jej zhlédnout a pouštět ho dětem. Budou mnohem lépe připravené na záludnosti života. Hodí se to i dospělým.
Hodí se sem i věty: „Problém? Hurá, pojďme jej řešit.“ Nebo: „Co jsi mi to zase, vesmíre, nachystal?“ – ale míněno s láskou, nikoliv vyčítavě.
Pokud se člověk naučí složité životní situace zvládat s lehkostí, tak brzy pominou a pak mu mohou vstoupit do života hezké chvíle… Čím déle se něčím trápíme, tím víc to posilujeme a oddalujeme si změnu k tomu příjemnému. Opět mám tip na jednu pohádku, ve které je k této pravdě obsažené úžasné skryté poselství. Je to pohádka „Korunní princ“. Také tuto pohádku každému doporučuji. Nejlépe to vystihuje scéna u rybníka. Ve chvíli, kdy se něčím ve svém životě trápím, vzpomenu si na tuto scénu a prolétne mi hlavou „Dobrý den a zpěv ptactva“. No a už se usmívám, protože si uvědomím, jak je vše pomíjivé a že rozhodně zase BUDE LÍP.
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.