Tak jsem si na Younity vyslechla jednu přednášející, která tak jako mnoho jiných lidí doporučovala vyřadit z jídelníčku některé potraviny, aby byl člověk zdravý (bílý cukr, bílou mouku, mléko, maso…). Pokud jste s těmito doporučeními v souladu, tak je to v pořádku.
Já nemám ráda tato doporučení, protože bývají podána tak, že by se tím měli řídit všichni, kteří chtějí být zdraví… A s tím nesouhlasím. Nic totiž neplatí univerzálně pro všechny. Já například všechny tyto potraviny jím a jsem naprosto zdravá, štíhlá a v pohodě.
Od dětství jsem byla zvyklá jíst chléb, máslo, sádlo, buchty, koláče, zeleninu a ovoce ze zahrady, zvěřinu, králíky, vepřové…, pít ve velkém mléko (vždy, když jsem přišla od koní, vlezla jsem do ledničky a vypila naráz půl litru) a vždycky jsem byla štíhlá, spíš hubená. Také jsem měla hodně pohybu – dost jsem sportovala (koně, atletika, lyže…). Bývala jsem nemocná, ale dnes už vím, že to nebylo kvůli stravě, ale kvůli hlavě.
Netvrdím, že jsem nikdy nepodlehla různým doporučením. Kdysi podlehla, ale už jsem z toho naštěstí vyrostla.
Kolem roku 1995 jela kampaň na nízkotučné sýry, tvarohy, jogurty… a rostlinné tuky jako Rama, Flora… Opravdu na chvíli jsem tomu podlehla, než mi došlo, že to je úplná blbost. Máslo a sádlo jsou mnohem zdravější tuky, takže jsem se k nim vrátila včetně tučných sýrů, tvarohu…
Vůbec nevadí, když člověk jí tato jídla, ale podstatné je, v jakém množství a hlavně jestli je to v souladu s jeho tělem. Tělo ví, co je pro něj dobré, takže také ví, že když nemáte pohyb, potřebujete málo energetickou stravu, a naopak, když máte hodně pohybu, tak potřebuje energii doplnit… Takže já se po sportovním výkonu klidně odměním v cukrárně…
Skoro každé ráno snídám chleba s máslem a medem. Nejsem kafař, to znamená, že sice kafe piju, ale nemusím ho mít každý den a rozhodně jím den nezačínám. A obvykle se těla ptám, jestli si dáme kafe, když na něj dostanu chuť. Jednu dobu se šířilo, že se nemá pít kafe s mlékem, že to není zdravé. Ale ono nejde o mléko, ale o tuk, takže pokud si dáte kafe bez mléka se zákuskem, vyjde to na stejno. Nicméně já kafe jinak než s mlékem nepiju a jsem naprosto zdravá.
Kromě kávy s mlékem – slazené medem, piju i zelený i černý čaj s mlékem. A jedna moje kamarádka – lékařka zabývající se celostní medicínou – mě naučila pít i roibos s mlékem a medem. Je to výborné. Jinými slovy je mléko naprostou součástí mého jídelníčku. Stává se mi, že se v noci probudím hlady – vstanu, napiju se mléka a mohu zase v klidu spát. Když na mě něco leze – téměř se mi to nestává – piju horké mléko s medem a slivovicí.
Často někdo straší, že mléko a mléčné výrobky zahleňují. Mně ne. Zrovna včera jsem viděla v televizi dokument o medu, kde doporučovali pít každý den před spaním mléko s medem pro blahodárné účinky. Naprosto jsem s nimi souzněla.
Jednou se mě jedna známá pohrdavě zeptala, jestli jsem tele, že piju mléko. Ne, nejsem tele. Jsem člověk, ale za ta staletí, co člověk mléko pije, si už naše těla na něj dávno zvykla. Já vím, že jsou lidé s alergií na laktózu a podobně, ale také s alergií na lepek… I když ty alergie se dají odstranit. Já to nezevšeobecňuji jako pravidlo platící pro všechny lidi. Netvrdím, že máme všichni pít mléko a jíst další „zakázané, či nedoporučované“ potraviny…
Stále zastávám názor, že každý jsme naprosto jedinečnou bytostí a měli bychom jíst a pít vše v souladu se svým tělem. Naučit se jej poslouchat. Když mám chuť na čokoládu, klidně sním naráz i celou tabulku. Když jednou za čas peču buchtu, sladím ji bílým cukrem a nemám s tím problém. Čaj sladím pampeliškovým medem, který jsem také vyráběla za pomoci bílého cukru. Jsem s tím srovnaná a hlavně jsem naprosto zdravá a štíhlá.
Mimo jiné jím plody ze své zahrady, takže plno ovoce a zeleniny, také různé plevele a byliny a na podzim jsem jedla denně k nějakému jídlu lichořeřišnici – květy i listy. Také jím zelené potraviny jako chlorelu… Každý rok na jaře si klíčím řeřichu, jím nakládané domácí zelí…
Jsem přesvědčená, že když je jídelníček pestrý, tak v něm ta „nezdravá“ jídla nevadí. Mimochodem to, že jsou nezdravá, zase řekl nějaký člověk. Kde je napsané, že za nějakou dobu pohled na ně nebude jiný? Už se to stalo tolikrát… Navíc těm potravinám dáváme energii a informaci obvykle my sami. Mnozí lidé vyslechnou nějaké doporučení, uvěří tomu, a když jdou tu nedoporučovanou potravinu jíst, už jí dávají nevědomky informaci, že je nezdravá…
A nemusí té informaci vědomě sami věřit. Stačí, když se pohybují v prostředí, kde tomu věří jiní. Naše těla tyto informace z okolí nasávají. Dokonce se i alergie na nějakou potravinu dají v hlavě „přebít“, ale to už musí člověk hodně chtít a umět si to v hlavě přeprogramovat. Anebo jít na nějaké „sezení“, kde si to nechá vyčistit.
V mém světě jsou všechny potraviny zdravé, pokud je budu konzumovat v rozumném množství. Všimli jste si, že jsem tam dala podmínku? Takže až si vnitřně vyčistím i tuto podmínku, mohu sníst cokoliv a v jakémkoliv množství a bude to v pohodě, samozřejmě za mě, pokud to bude v souladu s mým tělem. Ani tato podmínka tam nemusí být, ale já si ji tam nechávám. Pro mě je velmi důležité žít v souladu se svým tělem.
Je ale pravda, že v mé realitě mému tělu neublíží nic. Když jsem se vrátila po pobytu s prániky – byly jsme tam s kamarádkou si vyzkoušet žít jen z prány – tak jsem přijela zrovna na rodinnou oslavu. No a jedla jsem vše, na co jsem měla chuť – knedlíky plněné jahodami s tvarohem, klobásy, uzené… A nic mi nebylo. Byla jsem v pohodě. Jiní lidé by po době, kdy nejedli, pomalu navykali tělo na jídlo. Já ne.
Mimochodem, když už jsem zmínila ty prániky, možná vás napadlo, proč teda jím a nežiji na práně. Já vnímám, že jednou asi na práně skončím. Ale teď – jako většina těch, co s žitím na práně souzní a přitom na ní ještě nejsou – ještě nemám zvládnuté požitky. To znamená, že ačkoliv vím, že nemusím jíst a mohu být jen na práně, tak mám zatím chuť na různá jídla, a zatím si je nechci odpustit – třeba taková čokoláda, nebo rajče, jahoda, malina, borůvka či broskev… z mé zahrádky…, ale taky slanina…
Jinak v rámci očisty těla jsem hodně let držela každý měsíc jednodenní – úplňkový půst, takže jsem jenom pila. Buď jenom čaj a vodu, nebo někdy i ovocné či zeleninové šťávy. Když jsem ho držela poprvé, mému tělu se to moc nelíbilo a dost mě bolela hlava. Ale postupně si na to tělo navyklo a dalo by se říct, že se na to pak i těšilo. Takže už to bylo úplně v pohodě.
Tento půst nebyla moje nutnost nebo povinnost. Takže pokud z nějakého důvodu jsem ho držet nechtěla, tak jsem ho nedržela, ale nebylo to proto, že bych to nezvládla. Například jsem byla i na malé oslavě, kde ostatní jedli a pili a já ne. Ale staly se za ty roky, co jsem ho držela, i nějaké výjimky. Je to záležitost dovolení. Takže jsem si mohla dovolit ho nedržet. V roce 2023 jsem se s tělem domluvila, že ho již nebudu držet pravidelně, ale jen když to ucítím, že ho mám držet – samo mi to dalo najevo.
Půst a život na práně jsou dvě naprosto odlišné věci. Na práně jste stále vyživováni – pránou. Při půstu tělo vyburcujete k zmobilizování, protože cítí nedostatek a podle toho reaguje. Je to opravdu velmi očistné. Jiní lidé drží i delší půsty – jsou různě dlouhé – ale já tuto potřebu obvykle necítím. Ale rok 2024 jsem zahájila třídenním očistným půstem.
Podle OP je mi přes padesát (já to číslo nežiji) a byla jsem na operaci, po které prý ženám hrozí zhoršení stavu kostí a osteoporóza. Byla jsem třikrát po půl roce kontrolovaná v revmatologickém ústavu v Praze a pan profesor mi překvapeně řekl, že ačkoliv mi pomalu sledované hodnoty klesají, mám stále hodnoty kostí vyšší než 25 letá žena… Prý se nemusím bát ani v 70, že bych si zlomila nějakou kost. Bezva, že? A první, co ho zajímalo, bylo, jestli piju mléko, pak životní styl, pohyb… Ještěže poslouchám své tělo a ne různá doporučení.
No a navíc znám techniky, kterými si lze ochránit jídlo tak, aby mi nijak neublížilo. Dříve jsem je hodně používala. Teď vím, že většina toho je v hlavě, takže je velmi důležité, jakou informaci tomu jídlu dáme ve chvíli, kdy jej konzumujeme. Asi se smějete, když muži, než vypijí panáka, říkají: „Vejdi a neuškoď.“ Ale není proč se smát, ono to totiž funguje. Samozřejmě, že má na tělo vliv také množství (i když ani to nemusí, viz výše).
Pokud budete jíst čokoládu s tím, že byste ji jíst neměli, protože…, tak logicky pro vaše tělo nebude prospěšná. Ale pokud ji sníte s uvědoměním, že si ji vychutnáte, udělá vám dobře, nijak vám neublíží… a to, že ji jíte, je v pořádku a v souladu s vaším tělem, tak vám prostě neublíží.
Pokud jíte dortík a říkáte si, že byste ho neměli, protože po něm ztloustnete, tak si pište, že po něm ztloustnete. A takto je to se vším, co pijeme a jíme. Dokonce se s danou potravinou a tělem lze domluvit, jako například na co má být „použita“ – na svaly…
Stále považuji za nejdůležitější složku našeho zdravého a šťastného života „zdravou psychiku“.
Je vcelku dost známé, že sladké ve velkém jedí lidé, kteří nejsou v životě spokojení, mají v sobě zlobu, naštvanost…, a je jedno na co nebo na koho. Neumí se ze života radovat, tak si ho musí osladit. Takto často vzniká cukrovka. Pokud jíte sladké z tohoto důvodu, tak se nad svým životem zamyslete.
Další příklad – přes 20 let si denně myju vlasy. Když jsem to začala dělat, všichni v mém okolí mě od toho odrazovali, že si tím vlasy zkazím, že to nemám dělat. Další nesmysl. Vlasy jsem měla průběžně v různé kvalitě, ale vždy to souviselo s psychikou. Takže teď, kdy už jsem naprosto vyrovnaná, v souladu se svým tělem, šťastná a spokojená, mám opět dlouhé krásné a hlavně zdravé vlasy, které se mi přirozeně vlní.
Já netvrdím, že všechna doporučení, která slyšíme, jsou špatná. Nicméně jsem přesvědčená, že téměř žádná nejsou univerzální. Můžeme je vyslechnout, ale pak se zeptat svého těla, co ono na to, a podle toho se zachovat. To, co bude pro jednoto super, může pro druhého být škodlivé.
Ne všechna onemocnění či bolesti si zaviňujeme sami svým jednáním a přístupem k životu. Mnohá naše těla jsou připravena pomáhat druhým, aniž o tom vědomě víme. Například jsme dlouho v blízkosti člověka, který má zdravotní problém a naše tělo mu chce pomoct. Naše tělo začne bolet a my nevíme proč. Problém je v tom, že tomu druhému bolest neustoupila a nám přibyla. Je dobré se s tělem domluvit, aby to nedělalo. Ale ne každý to zvládne. Každopádně v Accessu na to máme nástroj „čí to je“, díky kterému můžeme náš problém vyřešit.
Podobně to může být s již výše zmíněnou naštvaností, zlobou… Zrovna teď žijeme v době, kdy je plno lidí nespokojených a zlobí se na někoho. (Nevědí, že za naše pocity nemůže nikdo z vnějšího světa. Pokud se nám něco okolo nás natolik nelíbí, že jsme naštvaní…, tak je to naše záležitost a ne toho, jehož jednání se nám nelíbí.) A protože jsme všichni propojeni, tak můžeme z tohoto kolektivního pole „nasávat“ tyto pocity a myslet si, že jsou naše. Tady je opět na místě již zmíněný nástroj „čí to je“.
Také můžeme mít zdravotní problémy díky podvědomým programům, které v nás jedou, aniž bychom si je uvědomovali. Mohou být různého druhu. Mohli jsme je získat od rodičů, partnerů, či jiných rodinných příslušníků, ale také od kamarádů… Také se nám mohly spustit v nějakých situacích, které jsme zažili, no a některé zdravotní problémy můžeme mít v souvislosti s minulými životy. Ale i ty se dají vyčistit.
Bohužel většina lidí, když nastane nějaký zdravotní problém, jde k lékaři, získá medikaci a hotovo. Samozřejmě, že u akutních věcí není na co čekat, ale je plno věcí, na které tělo poukazuje dlouho a postupně přitvrzuje. Pokud to člověk vnímá a začne se zajímat, co mu tělo říká, tak má naději na úplné uzdravení v souladu s tělem – odstraněním příčiny. Dnes už je k dispozici plno odborníků – většinou mimo lékařské prostředí – kteří mohou tyto příčiny nejen odhalit, ale i pomoci je i odstranit.
Všichni v sobě máme nějaké získané bloky. Mnozí si je neuvědomují nebo nechtějí uvědomit. Nejvíc jsme toho získali od rodičů a pak partnerů… Ženy především od matky a muži hlavně od táty, ale mnohé i od toho druhého rodiče. Já jsem si rodiče čistila hodně dlouho, ale mámu mnohem déle než tátu. Neznamená to, že bychom jim měli něco vyčítat. Oni to nedělali na vědomé úrovni.
Lidé většinou netuší, jak moc by se jim mohl změnit život včetně zdravotního stavu, kdyby si vyčistili tyto zátěže. Něco si můžeme vyčistit sami, ale většinu je lepší řešit s nějakým terapeutem, protože plno věcí sami neobjevíme. Já také nabízím mimo jiné čistící sezení.
Zcela logicky nás něco může bolet, aniž bychom byli v hlavě v nepohodě nebo bychom něco nabírali od ostatních. Například něco přetáhneme pracovně – vyvíjíme činnost, na kterou naše tělo není zvyklé, nebo jsme v krátkodobé větší zátěži než obvykle, nebo se začínáme věnovat nové činnosti (např. sportu… – já jsem po 40 letech stoupla na brusle) a tělo bolí, než si navykne. Toto poznáme, protože tato bolest obvykle netrvá déle než 5 dní.
Na mnohé typy nemocí a bolesti máme techniky, kterými si lze pomoci a jestli je jimi odstraníme úplně, už záleží na nás a jejich příčině. Jednou z nich je
„Technika úsměvu“
Zavřete oči a představte si naprosto všechny buňky svého těla jako rozesmáté smajlíky. A pokud to nebudete dělat večer před spaním, tak je rozveselte, rozdovádějte, roztancujte… Tělo tím může i vibrovat. Je to opravdu fungující technika.
Ještě bych zmínila „su jok“.
Tato technika je založena na znalosti rozložení celého našeho těla na dlaních případně chodidlech a v případě nějakého problému této znalosti využít. Pokud se s touto technikou seznámíte – ať už na semináři nebo jen z knížek, určitě si opatříte různé druhy semínek a lepící pásku. Pak stačí v případě nějakého problému na odpovídající místo na dlani na noc lepit vhodná semínka… Opět je tato metoda účinná. Používám ji v případě potřeby už dlouho.
Jak už jsem psala, důležité je myšlení nejen naše, ale i lidí, kterými se obklopujeme, protože na nevědomé úrovni jejich názory přijímáme. Takže
pokud chceme být zdraví a v pohodě, je dobré se mimo jiné pohybovat mezi zdravými a vyrovnanými lidmi, neposlouchat různé stížnosti na cokoliv, na nikoho se nezlobit a jen „plynout“…
A také nevěřit všemu, co kde nějaký rádoby odborník říká.
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.