Také jste si všimli, jak málo spolu lidé komunikují, a když, tak o naprosto nedůležitých věcech? Navíc díky časté komunikaci za pomoci mobilů je ta konverzace velmi stručná, i jednoslovná? Chybí upřímnost a otevřenost. Mnozí lidé řeší druhé lidi místo sebe, a kupodivu řešením (pomlouváním) druhých dokáží strávit spoustu času.
Přitom jediní, koho můžeme změnit, jsme my sami.
Ti druzí nám jenom něco hrají, a pokud se nám jejich chování nelíbí, měli bychom to najít v sobě a vyčistit. Oni se pak tak chovat nebudou, nebo budou a nám to nebude vadit, a nebo nám ze života odejdou. Je to jen o nás a naší práci na sobě.
Z nedostatečné komunikace vznikají mnohá a často i fatální nedorozumění. Ukazují nám to i v televizi, seriálech, filmech… O kolik by byl život snazší a příjemnější, kdyby lidé nevěřili všemu, co někdo někde řekne nebo napíše. Spousta lidí druhé pomlouvá, vytváří si domněnky a ty šíří.
Také jsou mezi námi tací, kteří šíří naprosto vědomě lži se záměrem danou osobu poškodit. A bohužel je mezi lidmi rozšířené rčení: „Na každém šprochu je pravdy trochu.“ A to umožňuje věřit i naprosto smyšleným nesmyslům.
Domněnka je obvykle šílená konstrukce mozku. Například uvidíte někoho s někým mluvit – třeba svého partnera s nějakou ženou, kamarádku s nějakou osobou, kterou nemáte rádi… – a ačkoliv jejich rozhovor může být naprosto nevinný, váš mozek už vytváří konstrukci, že s ní něco má, domlouvá proti vám… On/ona nepřijde včas a už se vkrádají myšlenky proč… Přitom stačí, až spolu budete mluvit, se zeptat, proč se opozdil/a…, a teprve potom se odpovídajícím způsobem zachovat.
Myslím si, že nejčastější domněnky jsou vztahové. Pokud v sobě nemáme vztahové věci vyřešené, často nás takové domněnky napadají. V tomto jsou naše mozky naprosto kreativní. Ve Čtyřech dohodách od Miguele Ruize je jedna z dohod NEVYTVÁŘEJ DOMNĚNKY. Je velmi důležitá.
Zkuste se nad sebou zamyslet, jestli domněnky děláte, nebo ne, a pokud ano, jak s nimi pak nakládáte. Je dobré si je začít uvědomovat. Další fází je se zamyslet, jestli jim věříte, nebo ne. No a další level je, když vás nějaká domněnka napadne a uvědomíte si ji, buď jí vůbec nevěnovat pozornost, nebo ji rovnou poslat pryč.
Uvědomte si, že obvykle každou situaci různé osoby vidí jinak. Na film se podívají dva lidé a často v něm vidí každý z nich něco jiného. Proto mě nezajímají „odborné“ kritiky a dělám si úsudek sama. Mohu se i známých – podobně smýšlejících lidí, kteří film viděli, zeptat na jejich názor, nicméně úsudek si musím stejně udělat sama. Stejné je to s knihami či články. Každý si tam najde „to svoje“, co odpovídá jeho vidění světa. Když si stejný článek člověk přečte po nějaké době, co na sobě pracoval, najde v něm úplně jiné informace. Opět to platí i pro knihy, filmy…
Znám lidi, kteří si přečtou článek (knihu), najdou tam informace odpovídající svému nastavení, třeba i vyňaté z kontextu, a pomlouvají druhým lidem autora, že píše… No a ti lidé jim věří a udělají si na autora stejný názor, případně to šíří dál. Místo aby si to sami přečetli a udělali si vlastní úsudek, který podle jejich nastavení může být stejný, ale také může být jiný, protože si tam najdou jiné informace – ty, které jsou důležité pro ně.
Pokud nějakou informaci chceme nebo z nějakého důvodu potřebujeme, nevěřme řečem typu JPP (jedna paní povídala), ale zeptejme se přímo u zdroje.
Samozřejmě, že se může stát, že zdroj lže, ale i to lze zjistit. Naše duše ví vše. Tak se zeptejte své duše. Případně než položíte někomu otázku, řekněte si v duchu nebo potichu – lze samozřejmě i nahlas – slovo PRAVDA. Pokud bude lhát, vaše tělo vám to dá najevo, ale po tomto slovu by se mu mělo těžko lhát.
Když nám zdroj lže, může to mít více důvodů. Jedním z nich je, že ta informace je pravdivá a on nám ji nechce potvrdit, aby nám neublížil. Toto jednání je bohužel časté. Je to alibistické. Protože pravda jednou stejně vyjde najevo, takže to ublížení je pouze oddálené a navíc potom větší, protože tam byla ta lež. Takto se obvykle chovají „slabí“ lidé, kteří neumí přiznat chybu. Jsme lidé, tudíž bytosti omylné.
Chyby děláme všichni – učíme se z nich. A rozhodně bychom si měli více vážit člověka, který je ochoten svoji chybu přiznat, než toho, kdo jen zatlouká a zatlouká. Vždy to o těch lidech něco světu říká. Ten první je na dobré cestě, pokud ty chyby nedělá běžně a nebere to jako normální chování. Říká tím světu: „Chybuji, ale ze svých chyb se učím a rostu na nich při práci na sobě.“ Ten druhý chyby taky dělá, ale nepřiznává to ani sobě, ani druhým. Je slaboch a snaží se to před druhými skrývat. Často lže i sám sobě.
Dalším důvodem, proč nám zdroj lže, může být to, že nám opravdu chce ublížit, či skrýt pravdu (to dělají často politici…). Pak tu může být ještě jeden důvod – náš podvědomý program. Na něj on spíná, a tudíž nám jej hraje. Může to být – muži/ženy/politici vždycky lžou, nikdy nemluví pravdu, mlží, zatloukají… V tom případě se nám to bude dít s kýmkoliv a tak dlouho, dokud ten program nevyčistíme. Pokud nevíte jak, s tím vám ráda pomohu, takže se na mě můžete s důvěrou obrátit.
Někteří lidé svoji nekomunikativnost svádí na to, že jsou introverti, ale to je neomlouvá. Pro dobré vztahy – jakékoliv (partnerské, pracovní, rodičovské…) je komunikace klíčová. Tak se zkuste zaměřit na to, jestli vám někde náhodou komunikace nevázne, a pokud ano, tak s tím něco zavčas udělejte.
S láskou
Jitka
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.
There is certainly a great deal to find out about this subject.
I really like all the points you’ve made.