Jsou lidé, kteří mi vyčítají, že žiji v nějaké své bublině odděleně od reálného světa. Ale tak to není. Já vnímám dění okolo, ale nežiji to. Moc se mi líbí věta:
MŮJ ÚHEL POHLEDU TVOŘÍ REALITU, REALITA NETVOŘÍ MŮJ ÚHEL POHLEDU.
A přesně tak to vnímám. Jak už jsem psala dříve, všechno okolo nás je jen divadlo. Sami si určujeme herce a to, jak tuto hru vnímáme. Jednotlivé scény si tvoříme podle toho, co si máme potřebu odžít. Navíc planeta se posunuje do vyšších vibrací a od nás se žádá, abychom na sobě pracovali a také se posunovali do vyšších vibrací. Jenže plno lidí na sobě začne pracovat a měnit své postoje až v situaci, kdy je jim „úzko“.
Proto byl na nás seslán covid (jeho autoři nevěděli, že je to „boží“ plán – plnili ho nevědomě). Ale bohužel se při něm probudilo pořád málo lidí. Tak se přitvrdilo a přišla válka na Ukrajině. (Jak mi řekla moje učitelka, jeden „Mordor“ nestačil, tak přišel další a těžší, protože v „Mordoru“ se lidé nejvíc probouzejí.) Ale když se kolem sebe dívám, tak mi připadá, že se opět probouzí málo lidí. Musím jen věřit, že se to zlepší.
Já už hodně let nesnáším boj. Všimli jste si, jak často a v jakém spojení se toto slovo používá? Bojuje se s obezitou, rakovinou či jinou nemocí, ale také s korupcí, se zlem, s časem, s partnerem, se šéfem, s nepřítelem… Dokonce někteří lidé bojují i sami se sebou. Já s tím nejsem v souladu, takže například když měl nějaký politik či politická strana ve svém programu slovo boj, automaticky jsem je vyřazovala z možného výběru.
Žijeme ve zvláštní době, kde „bojuje“ kdekdo s kdekým či kdečím. Točí se filmy, kde někdo s něčím či někým bojuje… Hrají se počítačové či jiné hry, kde se velmi často bojuje… Říká se, že si to lidé odžijí tam a pak to nepotřebují ve skutečném životě. Nemám ten pocit. Stále toho boje je kolem nás mnoho a právě válka na Ukrajině to i ukazuje na postojích lidí a politiků. Evidentně si neuvědomují, že jí tím dávají energii a tím i svými postoji ji živí. Evidentně si moc lidí potřebuje boj odžít.
Globalisté v čele s USA nás ženou do něčeho, co nechceme. Ale velká část populace tiše mlčí a dělá to, co je po ní žádáno. Putin je na této rozehrané šachovnici nastrčená figurka, aby lidé nevnímali skutečný stav věcí. Ale jsou lidé, kteří už „vědí“ a jdou proti tomuto proudu. Patřím mezi ně a věřím, že se tento systém konečně rozsype.
A tím se vracím k faktu, že já to, co se kolem mne děje, nežiji. Zprávy a různá vyjádření různých lidí neposlouchám. Vadilo mi, když jsem se dozvěděla, že naše vláda na Ukrajinu posílá peníze a zbraně, tak jsem si to vyčistila a přijala, že si naše vláda evidentně potřebuje odžít boj. Nesouhlasím s nimi, ale nikterak mě to už nezasahuje. Mám ve svém srdci klid a mír a dění okolo, které nepatří do mé reality, je jen jako promítaný film na filmovém plátně.
To se ale netýká jen boje. Všichni přebíráme (ať už vědomě, či nevědomě) různé postoje druhých lidí a bereme je často za své. Obvykle se nad nimi nikterak nezamýšlíme a přijímáme, že to tak je. A je to tak opravdu? Jsou to pouze úhly pohledu.
Jsou lidé – a je jich většina – v jejichž realitě se člověk nachladí…, když je zima a on není dobře oblečený. Potom se i oni v takových podmínkách logicky nachladí… Ale pokud to v realitě člověka není – například v mé realitě tato souvislost není – tak neonemocní. A pokud onemocní, je to z jiného důvodu.
Pokud potřebujete něco opravit v bytě, v domě… a ve vaší realitě je řemeslníků málo a pokud nějací jsou, tak jsou naprosto neschopní, tak si můžete být jistí, že řemeslníka buď neseženete, anebo seženete takového, který vám tu práci zprasí.
Pokud je ve vaší realitě, že bílý cukr, bílá mouka, mléko, káva s mlékem… jsou nezdravé potraviny a nápoje, tak je nejezte a nepijte, protože pro vás jsou opravdu nezdravé.
Pokud je ve vaší realitě, že děti se ve školce nakazí a onemocní, tak tam vaše děti onemocní. A pokud je ve vaší realitě, že ještě nakazí celou rodinu, tak si můžete být jistí, že postupně lehne celá vaše rodina. Co se nemocí týče, bych mohla dál pokračovat, ale je to zbytečné. Každý si může sám udělat inventuru svých postojů – obvykle převzatých – k různým druhům nemocí a léčby.
Pokud je ve vaší realitě, že po příjezdu do exotické země bez očkování onemocníte – naočkujte se. Pokud jste přesvědčení, že bez roušky dostanete covid – noste roušku… Dosaďte si tam cokoliv, co vás ve vaší realitě limituje.
Pokud je ve vaší realitě, že mléko způsobuje zahlenění, tak i vaše děti po něm budou zahleněné. Říkáte si, že je to blbost, protože jste jim to nikdy neřekli? Ani jste nemuseli. Ony to podvědomě u vás „načetly“. Pokud si to vyčistíte ve své realitě, tak to nebudou načítat.
Mám kamarádku, která ve své realitě už moc omezení nemá, ale má děti, které když jsou s ní, tak jsou téměř v pohodě, ale když si je vyzvedne jejich otec, okamžitě načítají jeho „programy“ a hrají mu je. Samozřejmě, že to probíhá opět na podvědomé úrovni. Jenže on si to neuvědomuje ani nepřizná, takže pak poukazuje na to, že děti dělají to a to, onemocní… a vůbec mu nedojde, že to dělají jenom u něj a díky němu.
Mnohé postoje jsme převzali od rodičů, prarodičů, partnerů či jiných rodinných příslušníků, ale také jiných autorit – učitelů, lékařů, vědců, politiků… a to jak vědomě – řekli nám to a my jsme tomu uvěřili (mimochodem dnešním médiím rozumný člověk nevěří nic) nebo na nevědomé úrovni, když jsme ty informace jen „načetli v poli“. Jenže postupně se i vědecky dokazuje, že je mezi lidmi zažitých plno nesmyslů. A další „pravdy“ teprve budou vědecky popřené.
Je potřeba si uvědomit, že si vše tvoříme tak, jako u již výše zmíněných situací. Takže pokud jdete ve vlaku na záchod a napadne vás myšlenka, že doufáte, že se tam nezabouchnete, abyste se pak dostali včas ven, tak je vysoká pravděpodobnost, že se to stane. On i vesmír má smysl pro humor, takže můžete například procházet blátivou cestou a v duchu si říct, doufám, že neuklouznu a nespadnu do toho, a ejhle – už v tom blátě sedíte…
Já se snažím o nikom a o ničem nevynášet soudy a nemám ráda, když to dělají druzí lidé o jiných nebo o mně. Takže se často neudržím a protějšku říkám: „Netvoř mu/mi to!“ Někteří lidé mě za to nemají rádi. Většina lidí je totiž zvyklá soudy vynášet – berou to za samozřejmé – a vůbec si neuvědomují, že tím tomu druhému „pomáhají s tvorbou“.
Řídím se větou:
Nikoho neposuzuj a za nic neodsuzuj, nevíš, jak se do dané situace dostal.
Ráda říkám jeden příklad:
Matka se na dětském hřišti zapovídá s jinou matkou a mezitím její dítě vyleze vysoko na strom. „Běžná“ matka, jakmile to zjistí, ho seřve a ještě mu řekne něco jako: „Co tam děláš, to jsem zvědavá, jak se dostaneš dolů, spadneš…“ A často přidá dovětek: „Jestli spadneš, tak si mě nepřej, ještě ti přidám na zadek, aby sis pamatoval, že tam nemáš lézt…“ Dítě spadne a ona si neodpustí: „Já jsem ti to říkala!“ Plus případně mu ještě dá na ten zadek. Ale už jí nedojde, že mu to vytvořila.
Zatímco „uvědomělá“ matka mu řekne: „Já ti věřím, jsi šikovný. Když jsi zvládl vylézt nahoru, zvládneš i slézt dolů. Já ti pomůžu.“ A bude mu radit, na kterou větev si má stoupnout, až dítě sleze dolů a nakonec ho ještě pochválí, jak to hezky zvládlo.
Někdo mi teď může namítnout, že se o něj bála. Ale ten strach byl její, ne toho dítěte. Takže ho na něj lehce mohla přenést. V prvním případě kromě vyslovené tvorby dítě načetlo její programy a emoce týkající se toho, že to nezvládne, zatímco v druhém případě načetlo podporu a důvěru v jeho schopnosti. V mnoha lidech přetrvávají strachy o děti. Je to celkem zažité. Přitom bez strachu se žije mnohem snáz a navíc pokud jej nemáte ve své realitě, tak není důvod, aby se tomu dítěti něco stalo – pokud ovšem nepřišlo na tuto planetu si něco takového odžít. Ale pokud ano, tak se mu to stane, ať už se o něj bojíte nebo ne. Takže je na místě důvěra v něj a jeho schopnosti.
Je to v současné době velmi aktuální téma, protože v mnoha lidech jedou podvědomé programy a strachy týkající se války, boje… Navíc díky tomu, že je ten strach teď velmi rozšířený, je obsažen v kolektivním vědomí a tím se velmi rychle předává dál a dál, protože jej lidé „načítají“. Opět je potřeba si to uvědomit a vyčistit. Ale to řeším v jiném článku.
Často v nás fungují podvědomé programy, které jsme získali v tomto životě, ale mohou být i z minulých životů. Pokud jste si právě uvědomili, že máte převzaté postoje, strachy či nějaké podvědomé programy, které vám komplikují život, a nevíte, co s nimi, tak věřte, že vše se dá vyčistit. Pokud si je uvědomíte a jste s tím v pohodě, tak nic neřešte, ale pokud se jich chcete zbavit, tak si je vyčistěte.
Je dobré být uvědomělí v tom, s kým se stýkáme a o čem se bavíme, v jaké společnosti se pohybujeme…, a to právě proto, že své okolí načítáme podvědomě.
A když si uvědomíte nějakou myšlenku, strach, postoj…, se kterým nejste v souladu, použijte nástroje „čí to je“ nebo „zajímavý úhel pohledu“ nebo čistěte nebo se na někoho s tím obraťte. Pokud vás napadla otázka, jak to ihned poznat, zkuste se na sebe a své pocity více zaměřit.
Jednak může hlavou velmi rychle proletět nějaká myšlenka – to bývá intuice. Nebo se můžete cítit stísněně, nebo může reagovat i rozum, že se mu něco nezdá (ale je pravda, že jsou teď lidé hodně otupělí ve vnímání, protože i vysokoškolsky vzdělaní a inteligentní lidé například věřili těm lžím o covidu, očkování a teď o válce…). Může přijít i bolest hlavy… Je to opravdu u každého jinak. Tak se na sebe zaměřte a zkuste více vnímat reakce svého těla.
Asi nejdůležitější je si to vše vůbec uvědomit a dojít k nějakému rozhodnutí. Pak, pokud se rozhodnete si „skryté programy“ vyčistit, to buď zkuste zvládnout sami, nebo se obraťte na někoho, kdo to dělá. Já také nabízím sezení, při kterých pomáhám odstraňovat strachy, bloky, zátěže, skryté programy… Ráda vám s tím pomohu a naučím vás používat výše zmíněné nástroje.
Je dobré si uvědomit, že toto je učební planeta. Proto různé bloky, zátěže a skryté programy v sobě máme všichni. A navíc to funguje tak, že po té, co některé odstraníte, na vás vyskočí další.
I na mě ještě občas něco „vyskočí“, ale už si s tím umím poradit. A pokud ne, tak požádám o pomoc. V minulých letech při své cestě tam, kde jsem teď, jsem byla na více sezeních, kde jsem čistila bloky a zátěže i z minulých životů. Takové věci je lepší řešit s někým a ne sám. Navíc nás to učí, umět si požádat o pomoc. To bohužel mnozí lidé neumějí – i já jsem se to musela naučit, protože jsem žila s přesvědčením, že všechno zvládnu sama. Proto i nadále něco řeším sama a s něčím chodím pro pomoc.
Takže opravdu nežiji v žádné bublině, ale tvořím si svoji šťastnou realitu, kterou nezatěžují převzaté postoje a názory a ve které je mi dobře.
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.