Už vícekrát jsem psala, jak jsem to měla s rodiči. Vím, že jako duše jsem si je vybrala. Prožila jsem dětství v úplné rodině. Z vnějšího úhlu pohledu to bylo šťastné dětství a do značné míry i bylo. Nemíním zde pomlouvat či kritizovat rodiče. Byli takoví, jací byli, a prožila jsem si s nimi to, co jsem si měla prožít. Navíc každý jsme jedinečná bytost, a proto stejnou situaci obvykle vidíme či vnímáme jinak. Z toho plyne, že když budete mít více dětí, tak si z jedné situace každé odnese něco jiného. A to rodiče většinou nevědí, co si v danou chvíli které dítě do sebe uloží.
Pro nás všechny byl nejdůležitější vstup do života do 7 let. Neznamená to, že později jsme si už žádné programy „nenahráli“, ale těch prvních 7 let nás obvykle formuje. Samozřejmě i potom si do sebe různé situace „zapisujeme“ a budou nás ovlivňovat celý náš další život. Některé jsou v náš prospěch, ale mnohé nám komplikují další život do doby, kdy je „vyčistíme“.
V mém vztahu s rodiči proběhly různé krize, přičemž v době mého studia na vysoké škole se můj vztah s tátou díky jedné situaci vyostřil tak, že jsem o něm říkala, že jsem se ho zřekla, že ho neberu jako tátu…
Postupem času se situace uklidnila. Já jsem si šla svojí cestou, vdala jsem se a bydlela od rodičů daleko. Nevídali jsme se moc – většinou jen občas na víkend na chalupě. S mamkou jsme si volaly, ale obvykle to byl její dlouhý monolog… O mě a můj život se nezajímali, zatímco o bratrovi věděli skoro vše. Říkala jsem, že je mám ráda, ale jsem ráda, že od sebe bydlíme 100 km.
Zhruba v 35 letech jsem jim řekla, že mám díky nim mnoho bloků a zátěží, ale že se na ně za to nezlobím, protože vím, že vše dělali tak, jak nejlépe uměli s těmi nejlepšími úmysly, a jediné, na co není škola, je rodičovství. Táta na mě koukal, mamka brečela.
Nic jsem jim nevyčítala, protože jsem věděla, že nemohli předat dál to, co je nikdo nenaučil. Oni tu neskutečnou bezpodmínečnou rodičovskou lásku, po které každé dítě touží, nemohli předávat, protože ji sami nikdy nepoznali. A já jsem si je „tam nahoře“ vybrala právě proto, abych tím vším prošla a získala tu zkušenost včetně řešení.
Velmi často jsem si mamku čistila – stále jsem si opakovala, že přijímám, že je dokonalá taková, jaká je. Nepomáhalo to. Čistila jsem si ji přes 20 let. Nejspíš to souviselo s tím, že celý život protěžovala bratra a táta zase v dětství protěžoval mě. U ní doma to bylo stejné, a ačkoliv se za to celý život na mámu zlobila a bylo jí to líto, předávala tento model také.
Na jaře v roce 2021 se se mnou přestala bavit, už si nepamatuji z jakého důvodu. A já nejsem z těch, co to přijmou, tak jsem neohlášeně jela k nim na návštěvu. Když jsem zazvonila u dveří, oba na mě nevěřícně koukali s legračním dotazem, jestli tam budu spát. Jasně že ano. Situaci jsem urovnala. Druhý den jsem už domů odjížděla s tím, že jsme se normálně rozloučily a opět komunikovaly.
S tátou jsme měli takový neutrální vztah, který se hodně změnil „sám“ na oslavě jeho 70. narozenin. Tehdy se mu udělalo hodně špatně. Vnímala jsem to a pomáhala jsem mu energeticky. Brala jsem to tak, že pokud si jeho duše vybere odchod, budu to muset respektovat, protože s tím stejně nic nenadělám. Zvládl to a v jedné chvíli jsme byli propojeni tak, že sám ucítil tu energii… Podíval se na mě a věděl. Nic neříkal, „promluvil“ tím pohledem.
Ačkoliv se choval dál stejně, kdykoliv jsme se potkali na chalupě, objali jsme se. Naučila jsem ho to krásné dlouhé srdečné objetí. A dokonce se ode mě učil i nějaké léčebné metody. S mamkou jsme byly postupně víceméně v pohodě, ale ona toto objetí neumí.
Brala jsem to tak, že už je mám zvládnuté a přijaté, že jsou takoví, jací jsou, a že je stejně nezměním… Jenže to byl pohled dospělého člověka. Stále ve mně probíhaly programy z dětství a oni mi je i nadále hráli. A na jedné rodinné oslavě se situace velmi vyostřila. Já jsem byla v klidu, i když jsem si vyslechla nehezké věci, které na mě přede všemi táta v afektu řval. Mimo jiné i to, že takhle mě nevychovali a to měl pravdu. Já už jsem jiná a jsem na to pyšná, že jsem prací na sobě tam, kde jsem.
Až v prvním pololetí roku 2023 jsem si je skutečně vyčistila, tedy včetně programů z dětství a nastala neskutečná změna. Oni o tom mém čištění vůbec nevěděli, čistila jsem je v sobě, aniž jsem jim o tom cokoliv řekla. Naučila jsem se čistící techniky, které používám při čištění bloků a zátěží klientů, a za jejich pomoci jsem si je vyčistila.
Od té doby se chovají ke mně úplně jinak a já je vnímám úplně jinak. Moc rádi se vidíme, takže za druhé pololetí roku 2023 a rok 2024 jsme se viděli mnohem častěji, než za předchozích 25 let. Moc se mi spravil vztah s mamkou, takže mi říká, jak ráda mě vidí či po telefonu slyší… Teď, když se o ně starám, mi dávají najevo vděk… U věcí, které bych já dělala jinak, jsem už přijala, že oni to tak mají a že je nemá smysl zkoušet změnit.
V sobě jsem si přijala, že jsou ve věku, kdy mohou odejít, pokud si to jejich duše zvolí. Proto, když mi některý z nich zavolá nečekaně v neobvyklou dobu…, první, co mě často napadne, je, že se tomu druhému něco stalo. Naštěstí to byl ve mně zatím vždy planý poplach.
Táta proti covidu očkovaný není, ale mamka bohužel ano. Proto se jí taky výrazně zhoršil zdravotní stav, že už není plně soběstačná. Pomáhám jim oběma, takže se drží. V listopadu se tátovi udělalo nevolno, tak šel k lékaři a nakonec to skončilo operací srdce. Mně se tím změnil život, protože jsem si vzala k sobě maminku a po operaci i tatínka. Starám se o ně s láskou v srdci. Teď – to není napořád. Hodně jim dělám taxikáře, ale mně to nevadí. Dělám to ráda.
Plno lidí mi říká, že to teď mám těžké, že mám naloženo…, ale já si nestěžuji, já si to užívám. Ano jsem unavená a někdy toho mám dost, musela jsem upravit vlastní život…, ale jsem neskutečně vděčná, že jsem si je zvládla vyčistit ještě za jejich života a že jsem dostala ten neskutečný dar si je takto užít. Občas je vytáhnu na pivo, na kafe… Když mamince navrhnu, jestli půjdeme na pivo, zajiskří jí oči a souhlasí. Není to o tom pivu, které pocucává, ale o tom společném zážitku.
Já jsem na gymplu byla na internátě, pak na vysoké na kolejích, ještě na škole jsem se vdala, takže jsem se po vysoké odstěhovala do Boskovic. Jinými slovy jsem v dospělém věku bez ohledu na naše vztahy s nimi nikdy nežila a takto dlouho jsem s nimi nikdy nebyla. Nepočítám víkendy na chalupě či u nich doma. Je pravděpodobné, že kdybych je neměla v sobě vyčištěné, tak bych tento společný čas v pohodě nedala.
Ano, bylo by fajn si je užít v době, kdy byli v plné síle, ale i takto je to super. Jsem za to nesmírně vděčná, užívám si je a jsem s nimi šťastná. A mohu s naprostou upřímností a láskou v srdci říci, že je MILUJI. Mám úžasnou maminku a úžasného tatínka. Cítím, jak jsem milovaná a podporovaná. Právě to, co jsem chtěla cítit už jako dítě, teď mám. Vím, že se opakuji, ale jsem za to nesmírně vděčná.
A poselství pro vás? Pokud nemáte s rodiči dobré vztahy, přijďte si je vyčistit, ať zažijete, jak je to krásné být s nimi v láskyplném vztahu. A má to smysl i tehdy, kdyby už některý z nich či oba nežili, nebo byli ve stavu, kdy své okolí moc nevnímají… Čistíte si to v sobě nezávisle na nich a věřte, že to má velký význam a to i po jejich smrti.
Jak jsem již zmínila, já jsem to zvládla za jejich života a užívám si je s obrovskou láskou v srdci a jsem vděčná za každý další den s nimi i přes to, že to vždy není lehké.
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.