Největším mým AHA momentem bylo uvědomění, že si celý svůj život a všechny situace tvoříme my sami. Samozřejmě, že když jsem tuto informaci dostala poprvé, tak jsem ji nebyla ochotna přijmout – s tím, že bych musela být naprostý magor, abych si tak těžký a složitý život sama tvořila.
Vím to už dlouho, ale ne vždy jsem si to v určitých situacích uvědomila nebo vůbec byla ochotná připustit. Je to vcelku logické. Byli jsme vychováváni v tom, že za všechno, co se nám děje, mohou druzí. Viděli a slyšeli jsme to doma, tak jsme to převzali. A proč také ne?
Ono je to velmi pohodlné mít na vše, co se nám děje a nelíbí se nám to, vnějšího viníka.
Takže už dost let se snažím na svět dívat jinak a vnímat situace, které se mi dějí. Zkoumám, co se tím mám naučit, co mi ta druhá strana zrcadlí…
Můj úhel pohledu tvoří realitu, realita netvoří můj úhel pohledu.
Už dlouho vím, že pokud se mě nějaká vnější událost dotýká – například mě štve, tak je to moje a snažím se to v sobě změnit. To neznamená, že se ta druhá strana chová správně, ale podstatný je můj postoj k tomuto jednání. Pokud to není moje, tak se nad chováním toho druhého jen usměju s tím, že on si má ještě dost co zpracovávat. Ono to také hodně souvisí s odpuštěním.
Také se mi nelíbilo, že nás chtěli povinně očkovat proti covidu, že v některých městech malovali na náměstí bílé kříže za zemřelé na covid, že na radnici v Boskovicích stále z nepochopitelných důvodů visí ukrajinská vlajka… Tak jsem si to v sobě vyčistila a ať si dělají, co chtějí. Ale já se do toho vtáhnout nenechám. Při tom, co jsem posledních pět let prožila s manželem, jsem se naučila úžasnou a doslova kouzelnou větu – „On to tak má.“ Ta věta je naprosto univerzální a používám ji v mnoha životních situacích.
Uvedu pro mnohé jeden naprosto kontroverzní aktuální příklad.
Rusko pod vedením prezidenta Putina napadlo Ukrajinu. Naprostá většina z nás netuší skutečnou situaci, známe jen to, co nám zprostředkují média či jiné zdroje. Já se řídím větou „nikdy nikoho neposuzuj a za nic neodsuzuj, nevíš, jak se do dané situace dostal“. Takže můj postoj je – to musel být prezident Putin v hodně zoufalé situaci, když přistoupil k takovémuto řešení. Válku neschvaluji, ale jeho neodsuzuji.
Ale spousta lidí jej neskutečně odsuzuje. Určitě by si to nepřiznali, ale je to jejich. On jim tím něco „zrcadlí“, co by si v sobě měli vyřešit. Místo toho směrem k němu – a nepochopitelně ke všem Rusům – vysílají negativní energii a vlastně ten konflikt stále živí. A to, jaké má konflikt dopady na naši zemi, nezavinil Putin, ale naše vláda, potažmo EU. Takže by lidé měli být uvědomělejší, když se rozhodují, koho budou volit.
Když se výše popsané stane ve škole – dva žáci se poperou – jeden toho druhého napadl, tak si je oba vezme rozumná učitelka k sobě, obou se zeptá, proč se perou – oba mají možnost se k tomu vyjádřit a učitelka se je pokusí usmířit a vysvětlí jim, že se vše dá vyřešit domluvou. Nepřidá se na stranu toho slabšího a nebije toho druhého, aby ho společně porazili, ale pokusí se s nimi najít řešení sporu.
Logické, že? Tak proč se tak nechovají vlády? Nikoho nezajímá názor obou stran, všichni mají jasno a místo řešení domluvou se tam posílají zbraně…, aby se „pomohlo“ tomu „slabšímu“. Dělají to proto, že v tom všem je skrytý záměr, ale tím se zabývat nechci.
Jeden příklad z mého života, který se stal před pár lety.
Určitou dobu byl v mém životě muž – mnohem starší než já – který mi velmi škodil. Pár let jsme spolu museli spolupracovat a on se ke mně choval tak, že mi nebylo fyzicky dobře, už jen když jsem věděla, že mi od něj přišel mail. Postupně jsem si to v sobě zpracovávala, a protože jsem používala různé techniky, tak se to ponenáhlu zlepšilo.
Nakonec jsme se dostali do fáze, že mě vydíral. Já jsem se sama sebe ptala, co mi tím zrcadlí, vždyť já nikoho nevydírám, a pak mi došlo, že jsem vydírala sama sebe! Opět jsem si to čistila a přehodnotila přístup sama k sobě. Na něj jsem se nezlobila. Věděla jsem, že mi jen něco zrcadlí a navíc jsem měla informaci, že čistíme i něco z minulých životů.
Měla jsem informaci, že druhého člověka (kterého v sobě řešíme) máme zvládnutého, pokud jsme schopni ho v duchu obejmout a říci mu, že ho máme rádi – samozřejmě od srdce. Až se mi toto s tímto člověkem podařilo, dal pokoj a dá se říci, že z mého života odešel.
Dovedete si představit si toto zkusit „udělat“ se všemi lidmi, kteří vás štvou, včetně politiků?
Lidé jako zrcadla
Mým životem prošlo opravdu hodně „zrcadel“. Je obecně známé, že nejvíce nám toho zrcadlí naši nejbližší. Proto jsem například rodiče řešila hodně dlouho. A ačkoliv to často nebylo vůbec příjemné, všem „svým zrcadlům“ děkuji, protože jsem se díky nim velmi posunula. Nicméně to vše bylo obtížné a pro mě náročné. Při čištění některých věcí jsem chodila na „terapie“, kde jsem likvidovala různě staré bloky, takže jsem několikrát byla i v regresi…
Techniky vedoucí ke změně
Proto jsem moc ráda, že jsem se v posledních čtyřech letech dostala k technikám, které mi pomáhají proplouvat životem mnohem snáze a uvědomit si nejen, že já jsem ten tvůrce, ale že si lze život vybírat a tvořit mnohem jednodušeji než přes těžké životní zkoušky. Díky těmto technikám se dají bloky odstraňovat mnohem snáze. Jednou z nich je to možné, aniž bychom museli jít do situací, které je vytvořily. To je obrovská pomoc.
Tyto techniky jsem se naučila používat nejen pro sebe, ale i pro druhé lidi, takže k nim nabízím sezení. Takže nemáte-li a chcete mít s okolním děním lehkost, ozvěte se mi. Pomohu vám.
Jak na to?
Mnohé asi napadlo, jak si v tak šílené realitě mohu volit něco jiného pro sebe. Jde to. Jednak je důležité na sebe nepouštět negativitu této doby a pak naučit se poslouchat své srdce – někdo tomu může říkat vnímat intuici. Já už hodně let nesleduji horory, detektivky, psychologické filmy… a zprávy. Zastávám názor, že informace, které budu potřebovat, se ke mně dostanou. Samy si najdou cestu. Nežít tím okolo mi nádherně pomohl pochopit covid.
Covid
Já jsem jedna z těch, co jeho příchod považují za dar lidstvu (bez ohledu na to, že ta situace byla nachystaná lidmi a s velmi negativním záměrem). Jednak hodně ukázal, jací jsme, jak snadno se necháme ovlivnit druhými lidmi, jak žijeme, jaké máme vztahy – často se nejvíc prověřily v rodinách – dále jestli jsme odpovědní, což se zase hodně ukázalo u žáků ve škole – jestli řešíme sebe nebo druhé lidi – mnozí udávali… a pak nám dal možnost se nad tím vším zamyslet, včetně toho, jak se chováme k planetě, a udělat změnu. Tak to měli lidé, kteří jej prožívali.
Já jsem jím nežila. Tím chci říci, že jsem se ho nebála a ani se o něj nezajímala (tedy na úplném začátku jsem se o něj samozřejmě zajímala, protože to bylo nové a nikdo nevěděl, o co jde), navíc jsem si tu osobní obrovskou změnu zvládla „prodělat“ už před covidem. Očkovat se nemíním, protože k tomu nevidím důvod a lži o očkování, které slýcháme v televizi, mě nezajímají.
Mnozí lidé měli pocit, že někdo ohrožuje jejich svobodu. Já to takto nevnímám. Svoji svobodu si nosíme v sobě. Je dána právě tím, že máme svobodnou volbu, jak se v jakékoliv situaci zachovat, zda poslechneme své srdce, nebo půjdeme jako ovce se stádem.
Nechci nikterak snižovat dopady na podnikání…, i když kromě různě krachujících firem vznikly i nové firmy a mnohé firmy velmi dobře prosperovaly. Ze všech opatření mi vadilo asi především nošení roušek a respirátorů (které jsem po čase začala ignorovat) a neustálé testování a šílený nátlak na očkování (u mě vždy tlak vyvolá protitlak).
No a že jsem chvíli nemohla chodit do mého oblíbeného cvičení – to sice šlo dělat doma, ale k tomu se jaksi neumím donutit. Ale i to jsme si nakonec „ošetřili a zlegalizovali“ na tajno. Takže jsem si v souladu se svým srdcem udělala vlastní podmínky a ochrany, aby mé nerespektování nařízení druhým nevadilo. I na tom je vidět, jak mocní jsme v tom, jak si tvoříme svůj život.
Brala jsem to, že to je nějaká nová nemoc, která tudy projde a my si na ni zvykneme jako na chřipku. Byla jsem přesvědčená, že se s ní všichni potkáme a v žertu jsem říkala, že až mě zkusí napadnout, „Mach a Šebestová ji u mě pobijí kladívky…“.
Jinými slovy jsem věřila tomu, že ji prodělám, aniž o tom budu vědět, a zjistím to podle protilátek. Navíc si myslím, že to je hodně o obranyschopnosti těla, která je velmi ovlivněna životním stylem, postojem k životu a nás samých k sobě. A já jsem přesvědčená, že mám dobrou imunitu…
Ale vesmír to chtěl jinak. Dostávala jsem spoustu zkoušek. Tak to bylo i s covidem. To byl ještě ten první „těžký“. „Tak Ty se ho nebojíš? Tak to předveď.“ Jednoho dne mi nebylo dobře, tak jsem si dobrovolně naordinovala odpočinek. Já mám tělo vyladěné na „rýmičku“, neboli když dostanu rýmu, vím, že mi tělo říká, že blbnu, přetahuji se a měla bych více odpočívat. Jenže tentokrát mi bylo víc blbě.
První den jsem měla i svalové bolesti, což mě zaskočilo, protože jsem to už moc let nezaznamenala. Vůbec mě nenapadlo, o co jde, tak jsem požádala tělo, ať přestane bolet, že budu odpočívat. Tělo mě poslechlo.
Druhý den mi bylo dobře a byl březen a venku krásně a mě napadlo, že je ideální termín pro stříhání stromů. Takže jsem ignorovala svůj slib tělu a šla stříhat stromy. Odpověď těla na sebe nenechala dlouho čekat. Tak jsem s prací sekla, šla si lehnout a tělu se samozřejmě omluvila.
Další dny už mě nic nebolelo, ale měla jsem chycené dýchací cesty a kašlala jsem. Měřila jsem si teplotu a ze začátku nic, pak jen lehce zvýšená. Šestý den jsem si říkala, jestli už nepůjdu ke koním, tak jsem si jen pro jistotu udělala test, a když jsem uviděla ty dvě čárky, tak ve mně zatrnulo.
A to byl ten zlomový okamžik, jak se k tomu postavím v hlavě. Naštěstí jsem si během chvíle ujasnila, že o nic nejde, vždyť už to teda mám šestý den a kromě únavy a kašle mi nic není. Tak jsem si naordinovala všeobecně uznávaných 14 dní odpočinku doma, což díky online výuce nebyl problém. O celé mé nemoci a léčbě téměř nikdo nevěděl. 15. den jsem si udělala nový test a už byl negativní.
Neměla jsem žádné jiné potíže jako ztrátu chuti, čichu… Takže mohu říci, že jsem jej opravdu prodělala podobně jako chřipku. Bez léků, jen díky odpočinku a za pomoci různých vitamínových a jiných doplňků stravy a asi dvou paralenů a naštěstí bez následků.
Vím, že jsou lidé, kteří mají po prodělaném covidu případně po očkování různé následky. Určitě je více možností, jak s tím něco udělat. Já k tomu nabízím tělesný proces Energetický facelift. Takže pokud máte výše zmíněné potíže, ozvěte se. Pomohu vám s tím.
Jak už jsem psala, očkovat se nemíním. Druhé lidi nesoudím ani neřeším. Respektuji, že to mají jinak. Všem, s kým jsem se o očkování bavila, jsem říkala, ať neposlouchají ani politiky, ani zdravotníky, ani reklamy, ani rodiče, učitele…, ale ať poslouchají své srdce. Pokud jim srdce řekne, že se mají očkovat, ať jdou.
Vůbec si většina lidí odvykla poslouchat své srdce a žít v souladu se svým tělem a se svou duší. Přitom jsou jediní na světě, kdo se znají, a tudíž kdo vědí, jak se cítí a co je pro ně nejlepší. Ani moc nechápu, z jaké pozice si někdo myslí, že může rozhodovat o druhých lidech, jejich zdraví a postojích k životu.
Například když někomu lékaři řeknou, že nesmí to a to, jinak brzy umře, a jeho příbuzní ho začnou nutit a kontrolovat, jestli to zakázané nedělá… Co když ten člověk tu bude raději kratší dobu, ale užije si ten život, než by tu byl sice déle, ale bez radosti ze života. Pokud není uznaný jako nesvéprávný, měl by mít možnost si sám vybrat. Já sice chápu, že to s ním ti druzí „myslí dobře“, ale on to tak nemusí vnímat.
To se netýká jen chorob. Často se to děje v partnerství, že jeden partner v dobré víře se snaží řídit život tomu druhému. Pak to vypadá, jako by ten druhý opravdu byl nesvéprávný. Já netvrdím, že jsem to nikdy nedělala, ale došlo mi to vcelku brzy. Takže například když se občas manžel opíjel s kamarády a ostatní ženy své partnery okřikovaly, aby už nepili, že mají dost…, tak já jsem jej nechávala být. Říkala jsem si, že je vysokoškolsky vzdělaný, inteligentní a svéprávný, tak ví, co dělá, a zle bude ráno jemu a ne mně…
Já sama své srdce poslouchám už dlouho a jsem moc ráda, že jsem se to naučila. Kdybych to nedělala, tak by se můj život odvíjel úplně jinak, protože jsem byla vícekrát v situaci, kdy mi druzí lidé říkali, jak se mám rozhodnout. A kdybych to udělala, tak bych nebyla tam, kde jsem. Ze začátku jsem to dělala podvědomě a pro mnohé racionální lidi jsem se chovala šíleně, ale už dlouho to dělám naprosto vědomě, protože se často srdce i ptám. A ačkoliv jsem „jiná“, jsem šťastná.
Jak by bylo na světě krásně a o kolik by bylo více šťastnějších lidí, kdyby se lidé opět navrátili k vnímání svého těla a k napojení na svoji duši…
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.