Jak už jsem psala dříve, život je jedno velké divadlo, ve kterém my jsme hlavní postavou a ostatní herce si vybíráme – některé vědomě a některé podvědomě.
Proto bychom si vždy, když se nám na druhém něco nelíbí, měli ujasnit, co nám svým chováním zrcadlí. Pokud se nás jeho chování nijak nedotýká, je to jeho, ale pokud se nám na něm něco nelíbí, je to naše a měli bychom si to v sobě vyčistit. Pak nám to už druzí nebudou hrát.
Lidé se mně ptají, co mají udělat s těmi a těmi, aby se chovali jinak… To je nepochopení smyslu života. My nemáme měnit druhé, ale sebe. Ti druzí nám jen zrcadlí, co si máme v sobě vyčistit. Teď mi mohou někteří namítnout, že slyšeli, že není třeba nic čistit. OK. Nemusí, ale pak se nemohou divit, že se jim různé situace v životě budou opakovat.
Na to, jestli čistit, nebo nečistit, jsou různé názory. I mně někteří lidé říkali, ať to nedělám, že je to zbytečné, že teď už vše ze sebe vyhodíme jen myšlenkou. Ok. Pokud to někdo takto zvládá, klobouk dolů, ale já znám spoustu lidí, kterým se stále opakují stejné či podobné situace… Evidentně to jen tak propustit nezvládli.
Já sama jsem ve svém životě moc věcí změnila právě čištěním. A také jsem se účastnila programů i meditací, kde se říkalo „teď ze mě odchází vše, co již nepotřebuji, co mě zatěžuje…“ No a neodešlo. Takže je na každém, jak se k tomu postaví. Ono nic není špatně, nebo dobře. Jen nás jednotlivé volby dovedou do jiných situací. Některé způsobí, že se nám stále podobné věci opakují…
Mně se povedlo si vyčistit rodiče a mohu vás ubezpečit, že dokud jsem to neměla vyčištěné, tak jsem netušila, co to znamená mít „vyčištěné“ rodiče. Já jsem si to myslela už dávno, že je mám „zvládnuté“. Nad jejich chováním jsem mávala rukou, že oni to tak mají a hotovo, ale mezi námi bylo vše stále stejné. Vždy jsem je měla ráda, ale také jsem říkala, že je fajn, že bydlí 100 km ode mě. Jenže to byl pohled dospěláka v současnosti.
Ale já jsem si je v prvním pololetí roku 2023 vyčistila z pohledu dítěte a to se pak dějí věci!! A je to úplně jiná „liga“. Za poslední rok jsme se viděli určitě častěji než za minulých 10 let. Moc rádi se vidíme a náš vztah je úžasný. Nikdy mě nenapadlo, že to takto může být. A přitom jsem jim z minulosti nic nevyčetla, nic jsme si nevyříkávali…, vše bylo jen o mém vyčištění programů, které jsem získala během dětství. Cítím k nim obrovskou lásku.
Samozřejmě, že to lze udělat i po smrti daného člověka, ale já jsem vděčná, že se mi to povedlo ještě za jejich života a můžeme si spolu užívat společné chvíle.
Každému z nás chodí či chodili do života lidé, kteří nám něco zrcadlí. Tím se posunujeme dál. Bohužel naprostá většina lidí ty druhé soudí a ani je nenapadne, že by se neměli měnit ti druzí, ale oni sami. Tito lidé nás podvědomě mají něco naučit.
Nejvíce nám toho zrcadlí naši nejbližší, tedy rodiče, sourozenci, partneři. Bývají to ty nejtěžší zkoušky. Většina lidí vnímá, že on/a je takový/á a takový/á, dělá to a to…
Jenže když si v sobě vyčistíme programy, které nám ti druzí zrcadlí, tak se tak buď přestanou chovat, nebo nám to přestane vadit, nebo nám odejdou ze života.
Už je to dlouho, co mi do života vstoupil člověk, který se ke mně choval opravdu hnusně a já jsem z jakékoliv komunikace s ním „měla osypky“. Vše jsem si v sobě čistila, ale pak mě začal vydírat. To mi vůbec nebylo jasné. Co mi zrcadlí? Já přeci nikoho nevydírám! No a po dlouhém pátrání jsem zjistila, že vydírám sama sebe!! Zaměřila jsem se na přístup k sobě a on mi ze života odešel! Jestli jej máte vyčištěného, zjistíte vcelku snadno – musíte být schopni jej v duchu obejmout a říci mu, že jej milujete.
Vcelku nedávno mi do života vstoupil další „divný“ člověk. Neříkám muž, protože je to dítě v dospělém těle. Tak to také byla velká škola života. Díky němu jsem se měla naučit si hlídat a vymezovat svůj osobní prostor a naučit se říkat „ne“. To také pro mě nebylo lehké, protože ve mně převládala ta „hodná holčička“, která přeci všem vyhoví a pomůže… Jeho chování se mi nelíbilo od našeho prvního setkání, a přesto jsem věřila, že mu pomůžu se změnou včetně toho, aby si vyčistil to dítě… On chvíli tvrdil, že chce něco změnit a že je jiný…
Postupně se ale jeho naprosto nevhodné chování stupňovalo. Až mi konečně došlo, že to je o tom, abych to já zarazila a naučila se říci: „A dost!“ Nakonec jsem to zvládla. Nesoudím ani jeho za jeho chování, ani sebe, že mi to vcelku trvalo, než jsem „správně“ vyhodnotila situaci. Často si od druhých lidí necháváme líbit věci, které s námi nejsou v souladu. Byla to velká škola. Vlastně jsem mu vděčná, že jsem touto náročnou školou prošla, protože mě to posunulo dál. Všechno je tak, jak má být.
Možná si říkáte, proč jsem jej do svého života vůbec pustila. Je pravda, že jsem ostražitá, když se rozhoduji, koho si do života vpustit. Navíc – co jsem se já změnila, se mi protřídili lidé, kteří jsou v mé blízkosti, a ti – z mého úhlu pohledu „nevhodní“ – mi už do života nechodí.
On ale psal a říkal (veřejně) úplně něco jiného, než žil. Takže navenek pro plno lidí působil jako probuzený člověk, který navíc radí druhým. Velmi na něj sedí pořekadlo – KÁŽE VODU, PIJE VÍNO. Tady je na místě pátá dohoda Miguele Ruize – „Buď skeptický, ale naslouchej.“
Je kolem nás plno „rádců“, ale ne všichni to, co říkají, i žijí. Nicméně jak už jsem psala, on mi měl do života vstoupit, protože mě to mělo něco – pro mě moc důležitého – naučit.
V nedávné době jsem se seznámila s několika muži, kteří nemají v sobě „vyčištěné“ ženy. Všichni mají „špatnou“ zkušenost s bývalou manželkou, někteří nejen s ní a nemluví o nich hezky. Jeden se dokonce vyjádřil přibližně tak, že byla tím největším zlem v jeho životě. Pokud vezmeme v úvahu výše popsané, všechny tyto ženy těm mužům něco podvědomě hrály a zrcadlily.
Ani jeden z nich se na to nedíval s otázkou: „Co mě to mělo ukázat, naučit, dát…?“ Všichni viděli ji jako tu špatnou… A to, že jí doposud neodpustili a mají v sobě vůči ní (nim) zášť, svědčí jen o tom, že se z té situace nepoučili… Pokud se totiž ze situace poučíme, pochopíme, o čem to bylo a co nám to dalo, pak té osobě logicky musíme odpustit a spíš i vnitřně poděkovat za tu lekci.
Proč je důležité si tyto vztahy vyčistit? Protože jinak nám budou do života i nadále chodit lidé, kteří nám to nevyřešené budou hrát a zrcadlit. Takže pokud chceme po špatné zkušenosti, aby už přišel/přišla ten/ta námi vytoužený/á partner/ka, nesmíme už mít v sobě programy, které nám hrál/a a zrcadlil/a předchozí partner/ka. Logicky je musíme vyčistit. Je jedno jak. Metod je plno. Například přijít ke mně na čištění.
A co se týče rodičů, všichni máme od rodičů, sourozenců, či jiných rodinných příslušníků z dětství spoustu různých traumat či programů. Mnohé si vůbec neuvědomujeme. Ale ovlivňují nám náš celý život, tedy pokud si to nevyčistíme. Nikomu z nich to nemůžeme vyčítat. Oni to, že nám tím tvoří nějaký „blbý“ program, který nám bude negativně ovlivňovat náš další život, nedělají vědomě, tudíž to ani neví. Navíc jsme si je do svého života vybrali a přitáhli právě proto, abychom se něco naučili.
Většina z nás se k dětem chová nejlíp, jak to umí, a nemůže tušit, co si dítě z dané situace odnese. Záleží na dítěti. Jednu a tutéž situaci jedno dítě vezme jako dobrou legraci a jiné dítě z ní bude mít trauma. Proto nikomu nic nevyčítejme a jen si to vyčistěme.
To, jestli už to s tou danou osobou máme vyřešené a čisté, poznáme snadno – zvládneme ji v duchu obejmout a ze srdce jí říci, že ji milujeme.
A také už o ní škaredě nemluvíme. Podle toho, jak o svých rodičích, bývalých partnerech… mluvíme, se snadno pozná, jestli to už s nimi máme vyřešené, nebo ne. Můžeme o nich říci, že dělali, či dělají to a to, ale pokud to máme vyčištěné, už to bude řečeno s láskou.
Byly u mě na čisticí terapii ženy, které měly problém se svým manželem, partnerem…, jak jim ublížil, opustil je… Také měly v sobě zlobu, nepochopení…, měly problém jej potkat… A díky tomu měly problém si buď najít nového partnera, nebo jim po čase udělal to samé… Po čisticí terapii se to změnilo. Končily jsme naprostým odpuštěním, s láskou je v duchu objaly i jim řekly, že je milují, a jako zpětnou vazbu jsem se později dozvěděla, že už není problém setkání… SUPER!
Věřte tomu, že vám vždy do života vstoupí lidé, kteří vás mají něco naučit. A stane se to ve chvíli, kdy je pro vás ta daná věc aktuální a kdy už jste na to připraveni. Jak už jsem zmínila, ty nejtěžší lekce dostáváme od rodičů, partnerů, sourozenců… V tomto ohledu bývá „nejdůležitější“ první partner – myslím tím trvalý, ne kluk, se kterým jsme se v 16 vodili za ruce – pokud to není ten, se kterým jsme pak zůstali. A není nutné se s ním časem rozejít. Stačí, abychom na sobě pracovali oba, jednotlivé zkoušky zvládali společně a posunovali se dál. To je ideální. Bohužel se často stává, že jeden na sobě pracuje a druhý ne, nebo méně…, nebo jdou jenom každý jiným tempem, a pak už nejsou spolu kompatibilní.
To se stalo mně. Seznámili jsme se na vysoké škole jako dvě „vztahová telata“ – jako všichni mladí lidé. Postupně jsme se od sebe navzájem učili, „hráli“ si své podvědomé programy, posunovali se…, ale ačkoliv jsme spolu šli životem 30 let, nakonec se naše cesty rozdělily. Zjistili jsme, že už nejsme kompatibilní. Co jsme si měli předat, jsme si předali a dál už jdeme každý svou cestou. A to je v pořádku. Vnímám to vše s láskou.
On ještě potřeboval nějaké lekce, které by se mnou už nezažil, tak si logicky musel najít jinou „herečku“, která mu ty jeho podvědomé nezvládnuté programy bude hrát. Mně ty moje, které tam ještě mám, hrají jiní lidé – herci. A já jsem přesvědčená, že mi do života přijde „Muž“, který už bude připravený žít se ženou, jako jsem já. Už nemám potřebu si hrát s někým nějaké hry…, ale je možné, že podvědomě nějaké ještě hraju, stále se učím…
Je moc důležité si umět udržet a uhájit svůj prostor a umět říkat ne, a také si přiznat, že už mi něco nedělá dobře, a rozloučit se s tím. Už jsem dříve psala na toto téma. Týká se to všech oblastí života. Mnozí z nás byli vychováváni, že to a to se dělá, musí dělat, nesmí dělat… Dostali jsme jasná pravidla a mantinely a také jsme se mnozí podle toho chovali a řídili. Jenže často na úkor sebe, neboli jsme šli proti sobě. Souvisí to s vlastní často téměř nulovou sebeláskou.
Je jedno, jestli se jednalo o to, že jsme vyhověli v něčem rodičům, partnerovi nebo kamarádce… Podstatné je, jestli to bylo v souladu s námi, nebo ne. Většina z nás jede na autopilota, to znamená, že žije stále stejně a jede stále ve stejných vyjetých kolejích. Pro mnohé lidi je to, že by mohli poslouchat své tělo, duši… a něco změnit, něco naprosto neznámého a nepochopitelného.
A přitom právě to by mělo být naprosto samozřejmé. Je to ale také o zodpovědnosti, protože málokdo je ochoten převzít zodpovědnost za svůj život a uvědomit si, že je jeho tvůrce. Pro mnoho lidí je pohodlnější se řídit druhými a pak alibisticky říkat, že za to, co se mu děje, nemůže on, ale druzí, doba…
Takže pokud v sobě ještě cokoliv nemáme vyřešené, buďme rádi za jakékoliv herce – učitele, kteří nám to přijdou zahrát.
A pokud byste chtěli pomoct s čištěním, s důvěrou se na mě obraťte.
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.