Všichni jsme se sem narodili v nějakém těle. Někdo je s ním spokojený, někdo ne. Většině lidí ale nedochází, jak dokonalé tělo je. Skoro všichni lidé jej berou jako samozřejmost, která má fungovat, a pokud nefunguje, tak se na ni zlobí.
Naše těla jsou úžasná. Pokud je tělo zdravé, tak je to neskutečná souhra všech jeho částí, která vyúsťuje v ladný pohyb. Teprve když nastane nějaké zdravotní omezení, uvědomíme si, do jakých neuvěřitelných pozic nás například pustí zdravé klouby, jaké svaly používáme při různých činnostech…
Například když jsem měla před zhruba šestnácti lety zraněné koleno, nosila jsem ortézu a najednou jsem si uvědomila, že koleno nejde mimo jiné pootočit do boku. Před zraněním mi to přišlo tak samozřejmé, že jsem nad tím, že to jde a že to všichni pravidelně využíváme, vůbec nepřemýšlela.
Když jsem po operaci břicha před třemi lety řídila auto, byla jsem dost zaskočená, že při řízení používáme i břišní svaly… Taktéž letos v létě, když jsem si poškodila bedra na pravé straně a následně řídila auto, byla jsem zaskočená, jak problematické a bolestivé je jet do zatáčky. Přitom na rovině bylo všechno v pohodě. Žila jsem v tom, že zatáčí pouze auto a ne mé tělo…
To je jen pár příkladů, kterých by mnozí mohli jmenovat mnohem více. Problém je v tom, že to všichni považují za samozřejmé, ale zdaleka ne všichni se ke svému tělu chovají hezky. Tělo dobře funguje tehdy, když je zdravé. A zdravé je většinou tehdy, když je zdravá mysl. Ne nadarmo se říká „ve zdravém těle zdravý duch“. Jen bych to otočila. Měli bychom být neskonale vděční tělu, když funguje.
Naše těla jsou dokonce tak úžasná, že s námi komunikují a upozorňují nás, když něco neděláme dobře. Začínají velmi jemně – něco nás zabolí, nebo dostaneme rýmu… Teď nebudu psát o sobě, protože já už mám tělo vyladěné na „rýmičku“, to znamená, že když dostanu rýmu, vím, že blbnu a mám víc odpočívat.
Většinou lidé, když dostanou rýmu, tak si koupí nějaký lék, aby se jí zbavili. Tělo je nespokojené, tak přitvrdí (chřipka, angína, covid…). Jenže člověk si opět chemicky pomůže, aby mohl co nejdříve zase pracovat… No a tělo přitvrzuje dál a dál… A člověk je často nepoučitelný a nechá to dojít až do infarktu, rakoviny… Přitom jen stačilo vnímat tělo, co říká. Mohlo jenom chtít odpočinek, nebo upozornit na nějakou zlobu na někoho…, ale také na přehnanou pomoc o péči o někoho…
Naprosté většině lidí nedochází, jak důležitý je spánek a odpočinek. To ale není všechno. Těla nám neukazují jen chybějící spánek a odpočinek, životní styl, stravovací návyky…, ale také a to především „nepohodu“ v hlavě. Nechci tady probírat jednotlivé příčiny všech nemocí. Je už o tom napsáno plno knih. Některé pravidelně používám a považuji je za svoji „bibli“.
Jen bych ráda upozornila ty, kdo si to neuvědomují, že se na své tělo za nemoc nemají zlobit, ale naopak mu poděkovat. Protože dostali šanci se zamyslet nad svým životem a tím, co nedělají dobře.
Bohužel se často stává, že onemocní nějaká část těla, která je z pohledu lékařů oddělitelná a oni to řeší jejím vyjmutím. Velmi často se jedná o mandle. Většinou je to nesmyslný průšvih pro tělo. Také u zubů to je problematické. Já chápu, že bolící zub je problém – mám vlastní zkušenost. Nicméně jednotlivé zuby jsou indikátory problému v jiné části těla, a pokud se vytrhnou, tak tím člověk přijde o tu kontrolku problému jinde v těle. Takže já si ten svůj hlídám a dokud to půjde, tak ho nedám (už v roce 2021 zazněl verdikt, že má jít ven).
V dnešní době se dost řeší očkování proti rakovině děložního čípku a dokonce tím chtějí očkovat chlapce – muže, aby nenakazili svoji budoucí partnerku. Přijde mi to naprosto šílené. Tím spíš, že jsem si přečetla v jedné moudré knížce, že očkováním se ochrání děložní čípek a pokud ta žena má rakovinu dostat, tak ji dostane výš. Naprosto mi to dává smysl.
Do pohlavních orgánů ženy se stahují zdravotní problémy (myomy, rakovina, cysty…) obvykle tehdy, když je nespokojená v partnerství (ale také se tam ukládají strachy či různé negativní emoce). To je bohužel v současné době hodně časté. (Je to i můj případ, takže s tím mám velmi bohatou a bolestivou osobní zkušenost, kterou nikomu nepřeji.) Přijde mi logičtější dívky i chlapce učit pracovat se strachy… a partnerské vztahy, aby byli v partnerství šťastní a nemuseli být nemocní, než je nesmyslně očkovat.
Dále si mnozí lidé neuvědomují, jak moudří byli naši předci. Od babiček jsme slýchali otázky „Kdo nebo co ti leží v žaludku? Koho nebo co nemůžeš strávit?“ (při problémech se žaludkem a se střevy), „Nenakládáš si toho moc na svá bedra?“ (při problémech s bedry, únavou…) nebo upozornění „Asi se ti mělo rozsvítit“ (při nárazu do hlavy)…
Vždyť je to super, že nás tělo upozorňuje, když něco neděláme dobře. Kdybychom všichni svá těla poslouchali, co nám říkají, a reagovali na to, tak bychom téměř všichni mohli být naprosto zdraví. Problém by měli lékaři. Neměli by skoro koho operovat, léčit… Zkrachoval by farmaceutický průmysl… Ten je největším zájemcem o to, aby lidé na sobě nepracovali a byli nemocní. Proto není snahou, aby byli lidé zdraví…
Nejde však pouze o nemoci, ale i o úrazy. Značná většina úrazů se nám děje díky nepohodě v hlavě, či přístupu k životu, životnímu stylu… Také máte kolem sebe hodně lidí, co mají problémy s koleny? Naprostá většina z nich si nepřipouští, že něco dělají špatně. Když si koleno zraní při nějaké činnosti, tak to svedou na druhé (spoluhráč při sportu) nebo se nazývají nešiky (např. když upadnou…)…
To, že zranění či bolest kolene často ukazuje na strachy či pýchu, nepokoru…, nevědí nebo nechtějí slyšet. Přitom je kolem nás spousta lidí, kteří mají pocit, že vědí všechno nejlépe, jak se mají druzí chovat, kdo je špatný a kdo dobrý… Pak se nemohou divit, že mají problémy s koleny.
Já jsem také nebyla vždycky pokorná, protože jsem k pokoře nebyla vychovaná. Musela jsem si to uvědomit a naučit se to. Proto často, když mě v minulosti zabolelo koleno, tak jsem se hned sama sebe ptala na strachy a pýchu… a čistila jsem to. Obvykle velmi brzy bylo koleno v pořádku.
Ale umíme si do kolen vložit i emoce, například zlobu… na někoho nebo něco… Nebo nás mohou na něco upozorňovat. Já jsem si na konci roku 2020 vybudovala vcelku slušnou fyzičku a rozhodla jsem se, že si ji chci za každou cenu udržet. Tak jsem se snažila v roce 2021 mít vcelku dost pohybových aktivit. No a na konci července moje koleno začalo stávkovat.
Tentokrát mi vcelku trvalo přijít na to, co mi říká – prostě jen chtělo nebýt přetěžované a odpočívat. Nakonec jsem od září 2021 až do března 2022 musela hodně pohybové aktivity zredukovat – nechala jsem si jen jógu a i tam jsem některé cviky nedělala. Postupně jsem začala pohybu přidávat a zase jezdit na koni… A koleno je už spokojené.
Znám paní, která, když poprvé upadla a zranila si koleno a já jsem jí řekla, o jaký problém v hlavě by se mohlo jednat, řekla, že je jenom kopyto a příště si musí dát pozor. Ok. Kdo chce kam… Tak od té doby si to koleno zranila ještě mnohokrát… a její příběh s touto nohou skončil výměnou kolenního kloubu. Jenže začalo „zlobit“ i druhé koleno. A už se to blížilo k další výměně kloubu. Pak u mě párkrát byla na tělesných procesech Access Bars a Facelift a koleno se uklidnilo, operace byla odvolaná. Ale vzhledem k tomu, že v hlavě se ta příčina nezměnila a ona už na procesech zase delší dobu nebyla, koleno opět zlobí…
A navíc se stal jeden další paradox. Upadla na kolena a už ji delší dobu bolí to operované!!! Proč asi?
Dokonce i tzv. „nezaviněný“ úraz jsme si „zavinili“ či přitáhli sami. Kamarádka mi jednou vyprávěla příběh jejího otce a vím, že není ojedinělý. Její otec byl workoholik. Všichni mu říkali, aby přibrzdil a odpočíval, ale on to ignoroval. Jednoho dne si jel pro nové auto a na jedné křižovatce mu nějaká žena nedala přednost. Vyboural se a skončil v kómatu. Byl v něm půl roku a po probrání se učil znovu mluvit i chodit. Neuměl se zastavit sám a tělo už nutně potřebovalo odpočinek, tak to vesmír zařídil takto.
Příroda to nádherně zařídila, když naše těla stvořila tak, aby nám dávala najevo, že něco neděláme dobře. Jen se musíme naučit jim naslouchat. A také je dobré se naučit se svým tělem komunikovat. Ono vám na všechno odpoví. Ptejte se, co by si dalo na jídlo, co by chtělo za oblečení, co by chtělo dělat, jestli chce danou léčbu, očkování… a svoji volbu tělu přizpůsobte. Prostě jej zapojte do tvorby svého života.
Planeta se mění, prochází určitými změnami, které přinášejí různé a často těžké energie. Mnohá těla na ně reagují únavou… a lidé, místo aby více odpočívali a dopřáli tělu se s tím vyrovnat, tak tlačí na pilu a nutí tělo do výkonu. Jenže to tělo nemá sílu a energii, tak jde do nemoci či úrazu.
Takováto situace byla i v době, kdy se rozšířil covid. (Neřeším kdo a proč jej rozšířil, protože to stejně bylo v souladu s vesmírem.) Politici, aniž to věděli, svými zákazy cestování také jednali v souladu s vesmírem. Záměr byl zastavit se, zamyslet se nad svým životem a přístupem k životu, planetě a hlavně odpočívat. Jenže lidé neposlouchají svá těla, tak se nechali naočkovat, aby mohli cestovat…
Měli bychom mít se svým tělem krásný vztah. Měli bychom mu dodávat takové potraviny, které jsou s ním v souladu. Nedávám žádná doporučení (nejíst maso, cukr, mléko…), protože každý jsme jiný, každé tělo je jiné a pro každého je dobré něco jiného. Nic nelze paušalizovat. Můžeme si vyslechnout názor druhých lidí, ale nelze se jím automaticky řídit. Vždy je potřeba se zeptat svého těla, jak to vidí.
Také je důležité si uvědomovat, že čemu věnujeme pozornost, tomu dáváme i energii. Pokud nejsme spokojení se svojí postavou, tak tím, že o svém tělu budeme říkat, že je tlusté, se bude jen těžko hubnout. Vesmír funguje tak, že to, co vysíláme, to dostaneme. Takže pokud chceme hubnout, tak samozřejmě musíme uzpůsobit jídelníček, pohyb… a o svém těle smýšlet jako o krásném a takovém, jaké si přejeme. Ale mělo by to být v souladu s jeho nastavením.
To souvisí i s bolestmi a stárnutím. Není nutné stárnout. Vědci zjistili, že pouze tři živočichové na této planetě nemají ve své DNA danou smrt a jeden z nich je člověk. Znamená to, že nemusíme umřít. Asi vás teď napadá, proč tedy umíráme. Jednak si to naše duše volí a pak tak mnozí žijí a tvoří si to. Také je důležité si hlídat, jak na co reagujeme a co říkáme. Např. když má někdo alzheimera a my k tomu řekneme dostatečně procítěně: „Tak takto bych nechtěl/a dopadnout“, tak si to tím můžeme přitáhnout. Vesmír totiž neslyší „ne“, takže pro vesmír to zní „Tak takto bych chtěl/a dopadnout“. A to už zní jako objednávka.
Kdysi mi starší kolegyně v práci řekla, že ji něco bolí (už si nepamatuji co) a hned dodala, že ale to je v pořádku, to už je v tomto věku normální (bylo jí přes 40). A jak funguje vesmír? Tělo si řekne: „Já mám bolet? Tak jo. Budu bolet.“ Všimli jste si, jak lidé mluví? Na toto už jsem starý, toto je v tomto věku už normální… A tělo to jenom přebírá a uskutečňuje. Já u sebe nevnímám žádná věková omezení. Ale také je pravda, že já to číslo z OP nežiju. Člověk je tak starý, jak se cítí.
Také je důležité, jak se k tělu chováte. Někteří lidé říkají, že tělo má jít do země zhuntované a podle toho se k němu chovají. Jiní to sice o něm neříkají, ale stejně se tak k němu chovají. Přetahují jej a neodpočívají. Je jasné, že se člověk může ocitnout v situaci, že nutně potřebuje něco dodělat, ačkoliv tělo už vysílá signály, že potřebuje odpočinek. Jednak by si měl člověk vyhodnotit, co je pro něj důležitější – zdraví nebo dokončení té dané práce, nebo se může s tělem domluvit, aby to vydrželo a že potom bude odpočívat. Důležité je svůj slib dodržet!!!
To, že nám tělo dobře funguje, není automatické. Měli bychom s ním komunikovat, děkovat mu, že funguje, vyjadřovat mu vděk. Stejně tak bychom jej měli rozmazlovat, například péčí o něj… Třeba mu dopřát nějakou masáž – jednu skvělou nabízím – Masáž pěti kontinentů. Také bychom jej měli přijmout takové, jaké je. Nechtít po něm něco, na co není stavěné, protože každé tělo má své limity… Mnozí se dokonce snaží své tělo změnit ne v souladu s ním, ale svojí myslí, módou…
Když jsem byla na víkendovém pobytu s prániky (lidmi, kteří nejedí, ale žijí z prány) si život bez jídla vyzkoušet, tak jsem se dozvěděla zajímavou věc. Někteří lidé po přechodu na pránu zhubli, ale jiní i přibrali! Těla se upravila do svého nastavení, s jakým na tuto planetu přišla.
A když už se stane, že tělu není dobře, onemocní, nebo není v pořádku po nemoci, např. po covidu, tak si můžete nechat dát nějaký tělesný proces. Například na rekonvalescenci po covidu, na mládnutí a super péči o tělo je Energetický facelift, také jsou velmi vhodné Access bars, protože ty čistí i tu hlavu. Navíc je za příznivého počasí nabízím za přispění koní. Kromě nich nabízím mnohé další tělesné procesy s různým zaměřením (bezmoc, nemoci lidstva…).
Víte, že se nám každých sedm let mění všechny buňky v těle? A proč by se měly měnit na starší? Jenom proto, že to máme v hlavě? Zamyslete se nad tím, jak se k svému tělu chováte, jak o něm smýšlíte či mluvíte a zda si svým chováním a jednáním něco nevhodného netvoříte. Zkuste si začít „hrát“ se svým tělem, naučte se jej vnímat, vycházet mu vstříc, neubližovat mu, naučte se souznění a dělat s tělem jeho volby… Určitě se vám pak bude snáze žít. A pokud byste si s něčím nevěděli rady, klidně se mi ozvěte.
Jsem průvodce osobním rozvojem. Pomocí Access Bars, Techniky kvantového doteku matrixu, Masáže 5 kontinentů a dalších technik osobního rozvoje pomáhám svým klientům najít efektivní a pravdivou cestu ke změně jejich reality a vytvoření si vlastního šťastného života.